Čtyři D
From Wikipedia, the free encyclopedia
Čtyři D (v angličtině Four Ds) je termín označující čtyři hlavní zásady spojenecké okupace Německa po druhé světové válce. Vyplynuly z Postupimské konference v červenci až srpnu 1945 a zahrnují: demilitarizaci, denacifikaci, decentralizaci a demokratizaci. Někteří historici k tomuto výčtu přidávají ještě dekartelizaci nebo deindustrializaci, čímž vznikl alternativní název Pět D.
Zatímco odzbrojení Wehrmachtu bylo dokončeno brzy po skončení bojů, zbývající principy byly v jednotlivých okupačních zónách uplatňovány s různými výsledky. V západních zónách bylo denacifikace dosaženo jen částečně, a to navzdory vysoce sledovaným norimberským procesům. Přesto byl brzy vytvořen federální a demokratický stát (SRN). V sovětské okupační zóně byla společnost očištěna od nacistických prvků důkladněji, ale po denacifikaci vznikl totalitní stát závislý na Sovětském svazu (NDR).[1]