Barbarské státy
From Wikipedia, the free encyclopedia
Barbarské státy neboli také barbarská království vznikaly během 6. a 7. století na území západní Evropy, tj. období stěhování národů, byly vytvářeny zvláště germánskými kmeny. Pojem barbarus byl užíván Římany pro neřímské cizince. Většina těchto nových státních útvarů vytvořených barbary se vyznačovala tím, že byla zakládána na troskách Západořímské říše, částečně tak navazovala na dědictví antické civilizace, ale zpravidla pro ní znamenaly spíše úpadek (rozpad pokročilé římské infrastruktury, pokles vzdělanosti, někde návrat ke kmenovému uspořádání společnosti apod.). Příchod barbarů rovněž poznamenal římskou církev a způsobil vážné otřesy v jejím uspořádání, neboť noví příchozí byli často ještě pohany, ale čím dál častěji byli pokřtěnými vyznavači ariánství, které církev vnímala jako sobě odporující herezi. K zásadnímu obratu došlo, až když franský král Chlodvík I. přestoupil ke katolictví a spolu s ním všichni Frankové po roce 498.
K barbarským státům (královstvím) patřily:
- Alamannské království (do roku 496) v jihozápadní Germánii
- Alanské království (409-534) v Hispánii a severní Africe
- Svébská říše (410–584) v západní Hispánii
- Burgundská říše (411–534) v Sapaudii
- Vizigótská říše (418–711) na Pyrenejském poloostrově
- Ostrogótská říše (493–553) v Itálii
- Vandalská říše (429–534) v severní Africe
- Římsko-maurské království (429–578) v severní Africe
- anglosaská království (zhruba 450–899) v Británii
- Franské království (481–843) severně od Galie, později Galie
- Durynské království (asi 400–531) v Germánii
- Langobardské království (568–774) v Itálii
- Rugijské království – Rugiland (467–487) v Pobaltí, poté v Dolním Rakousku
- Fríské království (asi 600–734) severně od Galie
- Armorika (5. století) na Bretaňském poloostrově
- Hunská říše (316–484) na území Panonie, Germánie a Dácie