Dějiny lidstva
minulé události odehrávající se lidstvu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny lidstva jsou oblast dějin, která se zabývá celou minulostí lidské kultury a společnosti. Jako vědecký obor jsou předmětem historických věd, ale i antropologie. Vzletně a přitom výstižně popsal smysl této disciplíny Marcus Tullius Cicero: „Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.“ – „Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“
Historie lidstva se obvykle dělí na pět období: pravěk, starověk, středověk, novověk a období dějin nejnovějších, tzv. soudobých, sahajících až do současnosti. Pravěk je tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nepocházejí žádné písemné prameny, jde o období do vzniku písma. Datace vynálezu písma je v různých oblastech světa značně individuální.[1] Používání písma umožnilo vznik a rozvoj infrastruktury a rozšiřování vědomostí,[2][3] a to ovlivnilo celé lidské dějiny. Jelikož písmo bylo vynalezeno na několika místech nezávisle na sobě, vedou se spory o to, která oblast byla kolébkou civilizace.
Starověké civilizace vznikaly v blízkosti vodních toků. Kolem roku 3000 př. n. l. se zformovaly první městské státy v Mezopotámii (název znamená země mezi řekami, tedy mezi řekami Eufrat a Tigris),[4] utvořil se centralizovaný stát v Egyptě, rozložený podél břehů Nilu,[5][6][7] v dnešní Indii vznikla kultura poříčí Indu.[8][9][10] Za konec starověku a začátek středověku se tradičně považuje pád Západořímské říše v roce 476, přechod středověku v novověk pak bývá nejčastěji symbolicky vymezován znovuobjevením Ameriky pro Evropany v roce 1492, existují však i jiná pojetí.
Od 18. století se začaly velmi rychlým tempem hromadit znalosti a nové vynálezy v Evropě, což vlivem své rychlosti vyvolalo průmyslovou revoluci.[11]
Dějiny se často vážou na historické prameny jako například kroniky. Ty však mohou být tendenční a zkreslovat tak pohled na dějiny.[12] Navíc se projevuje interpretační romantizace a idealizace dějin.[13] V moderní době pak dochází například i k zpochybňování holokaustu. Zkreslování vzpomínek je totiž běžný proces.