Hydraulické štěpení
metoda vytváření puklin používaná při těžbě / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hydraulické štěpení (též frakování z anglického hydraulic fracturing, zkráceně fracking) je metoda vytváření puklin ve vrstvě slabě zpevněných sedimentárních hornin pomocí stlačené tekuté směsi (fracking fluid) vody s pískem a některých pomocných chemikálií. Písek o určité zrnitosti má za úkol udržet pukliny otevřené. Chemikálie se používají proto, aby usnadnily migraci tekutin (v podstatě mají velice podobnou funkci jako saponáty ve vodě na nádobí). Vytvořené pukliny mají umožnit uvolnění a migraci tekutin v hornině obsažených (v první řadě zemního plynu, popř. ropy nebo jejich nekonvenčních podob, např. břidlicový plyn) do větších ložisek, ze kterých již může být ekonomicky lukrativní je dobývat.
Metoda byla poprvé použita v roce 1947 (Floyd Farris, J.B. Clark z Stanolind Oil and Gas Corporation), pro komerční těžbu byla ale využita o půl století později v Barnett Shale v Texasu, USA.
Hydraulické štěpení má jak svoje proponenty, kteří argumentují tím, že metoda umožní „slít“ větší množství ropy a zemního plynu z míst, ze kterých by se jinak těžba nevyplatila, tak odpůrce, kteří upozorňují na ekologické škody a nebezpečí způsobené chemikáliemi, které se spolu s vodou do vrstev skály čerpají. Používají se například ethylenglykol, methanol či chlorovodík v koncentracích 0,5 až 4 %. Po fragmentaci je zhruba polovina vyčerpána zpět na povrch.
Po zmapování oblasti vhodné pro hydraulické štěpení se postaví samotný vrt a infrastruktura kolem něho. Vrty mohou dosáhnout až 3 km pod zemský povrch. Množství směsi z vody a chemikálií se pohybuje cca 100 m³ na jeden hektar ložiska.
Evropa má větší zásoby plynu dostupného frakováním než mají USA, ale ke způsobu těžby je zde přítomný větší odpor. [1] Havárie elektrárny Fukušima I způsobila ve Francii závislé na jaderné energii obavy z frakování.[2] Téhož roku 2011 tak frakování zakázala Francie[3] jako první na světě. Roku 2016 pak po letech diskusí i vláda Německa.[4]