Konstantin Černěnko
sovětský politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Konstantin Ustinovič Černěnko (rusky Константин Устинович Черненко; 24. září 1911 – 10. března 1985) byl sovětský politik a státník, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období třinácti měsíců od 13. února 1984, kdy nahradil zesnulého Jurije Andropova, až do své smrti. Byl také předsedou prezídia Nejvyššího sovětu (od 11. dubna 1984) a zároveň posledním představitelem rigidní sovětské gerontokracie typické pro éru stagnace (tzv. „zastoj“). Po něm již nastoupil Michail Gorbačov s programem „přestavby“.
Konstantin Ustinovič Černěnko | |
---|---|
Konstantin Ustinovič Černěnko (1973) | |
4. generální tajemník KSSS | |
Ve funkci: 13. února 1984 – 10. března 1985 | |
Předchůdce | Jurij Andropov |
Nástupce | Michail Gorbačov |
9. předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR | |
Ve funkci: 11. dubna 1984 – 10. března 1985 | |
Předchůdce | Jurij Andropov |
Nástupce | Andrej Andrejevič Gromyko |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSSS |
Narození | 24. září 1911 Bolšaja Těs, Ruské impérium (dnes Rusko) |
Úmrtí | 10. března 1985 (ve věku 73 let) Moskva, Sovětský svaz |
Příčina úmrtí | emfyzém a srdeční zástava |
Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
Choť | Anna Černěnková |
Náboženství | Ateismus |
Ocenění | Řád rudého praporu práce (1949) Řád rudého praporu práce (1957) Řád rudého praporu práce (1965) Leninův řád (1971) Leninův řád (1976) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Konstantin Chernenko |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V letech 1965–1982 vedl Černěnko všeobecné oddělení ÚV, které představovalo kancelářskou ústřednu strany a fakticky bylo osobním sekretariátem generálního tajemníka ÚV KSSS. V roce 1976 se stal tajemníkem ÚV a později postoupil i do politbyra. Na konci 70. let se stal jednou z nejvlivnějších postav stranického vedení, přestože jeho zdravotní stav se začal povážlivě zhoršovat. Na svůj politický vrchol se dostal již ve velmi špatné kondici.
Měl posměšnou přezdívku KUČer (КУЧер), což byly jednak iniciály jeho jména, jednak to v ruštině znamená „kočí“ – narážka na jeho venkovský původ a absenci vůdcovského charismatu. Podle svědectví současníků to byl v soukromém životě vcelku slušný člověk (aspoň na poměry bolševické verchušky), měl rád přírodu a poezii,[1] ale byl fyzicky i psychicky slabý, nerozhodný a jeho inteligence byla stěží průměrná. Emigrantský časopis Ruská mysl jej charakterizoval: „Nejvýraznější Černěnkovou vlastností je naprostá absence jakékoli výraznosti.“