Lužické hory
pohoří v Česku, geomorfologický celek Krkonošské oblasti / From Wikipedia, the free encyclopedia
Lužické hory (německy Lausitzer Gebirge, na území SRN běžněji označované jako Zittauer Gebirge) jsou geomorfologický celek a nevelké pohoří na severu Česka a východě Německa, které jsou vymezené přibližně městy Nový Bor, Česká Kamenice, Krásná Lípa, Varnsdorf, Žitava, Hrádek nad Nisou, Jablonné v Podještědí a Cvikov. Nacházejí se v západní části Krkonošsko-jesenické subprovincie. Hory sousedí na západě s Děčínskou vrchovinou, na severu vedle Žitavské pánve také se Šluknovskou pahorkatinou, na východní straně s Ještědsko-kozákovským hřbetem. Na jihu ohraničují Lužické hory Ralská pahorkatina spolu s Českým středohořím. Německá část hor se nazývá Zittauer Gebirge (tedy Žitavské hory) a na česko-německé hranici leží nejvyšší hora pohoří, Luž, která je v Německu nejvyšším bodem na východ od Labe.
Lužické hory, Lausitzer Gebirge | |
---|---|
Vrchol Luže v zimě | |
Nejvyšší bod | 793 m n. m. (Luž) |
Rozloha | 242 km² (z toho 199 km² na území Česka; 43 km² v Německu) |
Střední výška | 509 m n. m. |
Nadřazená jednotka | Krkonošská oblast |
Sousední jednotky | Děčínská vrchovina Šluknovská pahorkatina Žitavská pánev Ještědsko-kozákovský hřbet Ralská pahorkatina České středohoří |
Podřazené jednotky | Lužický hřbet Kytlická hornatina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko Česko Německo Německo |
Lužické hory (červeně) v rámci Krkonošské oblasti | |
Lužické hory | |
Horniny | pískovec, čedič |
Povodí | Kamenice, Ploučnice, Lužická Nisa |
Souřadnice | 50°50′56″ s. š., 14°38′49″ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IVA-2 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchněkřídovými pískovci, kterými v třetihorách na četných místech proniklo žhavé magma, jež utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Hlavní hřeben Lužických hor tvoří 3 až 6 km široký Lužický hřbet, který probíhá jižně od lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. V hřebenu se uplatňují izolované dominanty rozložitých znělcových a trachytových, vzácněji čedičových kup spojené do málo výrazného hřebene. Druhou částí je Kytlická hornatina která má pestrý georeliéf. Tvoří ji vysoké geovertikály neovulkanických suků, hluboce zaříznutá kaňonovitá území a četné drobnější tvary zvětrávání a odnosu skalních hornin. Lužickými horami prochází hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem, proto zde nejsou významnější vodní toky a plochy. Dle Quittovy klasifikace patří česká část Lužických hor do mírně teplé oblasti MT2. Nejvýznamnějším ekosystémem hor jsou lesy. Z pohledu ochrany přírody patří většina území Lužických hor do CHKO Lužické hory, malá část severně od České Kamenice se nachází v CHKO Labské pískovce. Na německé straně hor navazuje CHKO Žitavské hory (LSG Zittauer Gebirge).
V Lužických horách je prapůvod českého sklářství a ve středověku zde byla bohatá hornická činnost. Lužické hory jsou hojně turisticky navštěvované, převážně na německé straně jsou skalní města s řadou horolezeckých cest, jsou zde zříceniny či zbytky hradů a bohatá lidové architektura prezentovaná hlavně podstávkovými domy.