Nacistické experimentování na lidech
From Wikipedia, the free encyclopedia
Nacistické experimenty na lidech byly série lékařských pokusů na mnoha vězních, a to především Židech (včetně židovských dětí) z celé Evropy, ale v některých případech i na Romech, sovětských válečných zajatcích a handicapovaných ne-židovských Němcích. Tyto pokusy byly prováděny nacistickým Německem v koncentračních táborech převážně na počátku 40. let během 2. světové války a holokaustu. Vězni byli k těmto experimentům donuceni. Obvykle byly důsledkem lékařského mučení smrt, zohyzdění nebo trvalé následky. V Osvětimi a jiných táborech byli vybraní vězni pod vedením Dr. Eduarda Wirthse vystaveni různě nebezpečným pokusům, které byly určeny na pomoc německým vojákům v bojových situacích, na vývoj nových zbraní, pomoc při zotavení vojenského personálu a na podporu rasové ideologie opírající se o nacistické Německo.[1] Dr. Aribert Heim prováděl podobné pokusy v Mauthausenu. Carl Vaernet je známý prováděním pokusů na vězních homosexuálech ve snaze vyléčit homosexualitu. Odpor ke spáchaným zločinům vedl ke vzniku Norimberského zákoníku lékařské etiky.