Ohnivá bouře
požár velmi vysokého rozsahu a intenzity / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ohnivá bouře (někdy také požární bouře) je velký masivní požár, který dosáhne tak vysoké intenzity, že sám vytváří a udržuje vlastní systém pohybu spalin a vzduchu. Obvykle jde o přirozený přírodní a fyzikálně-chemický fenomén, který vzniká při největších přírodních požárech, jako jsou stepní nebo lesní požáry. Ohnivá bouře může vzniknout také v důsledku mohutného bombardování či výbuchu jaderné zbraně.[1].
Příkladem velké požární bouře může být velký přírodní požár, který dne 8. října 1871 postihl severovýchodní část amerického státu Wisconsin a posléze severní část státu Michigan a způsobil značné hospodářské škody v řádu milionů amerických dolarů[2]. V témže roce pak velký požár značně poničil i významné americké město Chicago, také v tomto případě se jednalo o velkou požární bouři. V roce 1923 zasáhlo japonský region Kantó katastrofické zemětřesení, které způsobilo rozsáhlou ohnivou bouři.
Příčinou vzniku ohňové bouře může být také požár způsobený lidmi, který může vzniknout například nedbalostí nebo technickou závadou ve velkých průmyslových komplexech (například v chemickém nebo zbrojním průmyslu). Velké požární bouře byly zaznamenány i v době druhé světové války v důsledku masivního bombardování měst velkým množstvím zápalných leteckých pum. První požární bouře byly popsána při německém náletu na Coventry, další například při bombardování Drážďan, náletech na Hamburk, během bitvy u Stalingradu, bombardování Tokia nebo při atomovém bombardování Hirošimy.
Požární bouře bývají velmi dobře viditelné zejména v noci, v únoru 1945 po náletu na Drážďany byla tamní požární bouře viditelná na vzdálenost několika stovek kilometrů, mimo jiné byla pozorovatelná i v Praze.