První přechodná doba
From Wikipedia, the free encyclopedia
První přechodná doba je v historii Egypta období rozpadu centrální moci sjednocené říše, decentralizace do dílčích lokáních oblastí, které byly schopny řešit místní důležité funkce pro zabezpečení ekonomických a sociálních podmínek života. Moci se ujímali místní vládci nomarchové. Přechodná doba se datuje do období mezi koncem vlády 6. dynastie, zejména od vlády Pepiho II., až do sjednocení v 12.dynastii, to je ~ 2150 – 1940 př. n. l.,[1][p 1]; uvažovaný začátek a pak její konec nemají přesnější dimenze, který se datuje k době opětného sjednocení Egypta za faraona Amenemheta I. Sehetepibre (1939–1910 př. n. l.[1]). [3][4]
Stručná fakta
Egyptská říše Dvě země
| ||||||||||||
Geografie
| ||||||||||||
Memfis (2150–2130 př. n. l. – 8. dynastie) Heracleopolis (2134–2050 př. n. l.. – 9.–10. dynastie) Veset – Théby (2080–1940 př. n. l., 11. dynastie) | ||||||||||||
Nejdelší řeka |
Nil | |||||||||||
Obyvatelstvo | ||||||||||||
Počet obyvatel |
~ 9. mil [2] | |||||||||||
Státní útvar | ||||||||||||
Státní útvary a území | ||||||||||||
|
Zavřít