Si Ťin-pching
čínský politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Si Ťin-pching (čínsky pchin-jinem Xí Jìnpíng, znaky zjednodušené 习近平, tradiční 習近平, [ɕǐ tɕînpʰǐŋ]; * 15. června 1953 Peking) je čínský politik a státník, od listopadu 2012 generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny a předseda Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny, a od března 2013 prezident Čínské lidové republiky a předseda Ústřední vojenské komise ČLR.[1] Si Ťin-pching je jako nejvýznamnější čínský politický představitel od roku 2012 považován za nejvyššího vůdce Číny.[2][3]
Si Ťin-pching 习近平 | |
---|---|
Si Ťin-pching v roce 2023 | |
Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 15. listopadu 2012 | |
Předchůdce | Chu Ťin-tchao |
7. prezident Čínské lidové republiky | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 14. března 2013 | |
Viceprezident | Li Jüan-čchao (2013–2018) Wang Čchi-šan (2018–2023) Chan Čeng (od 2023) |
Předchůdce | Chu Ťin-tchao |
Předseda Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 15. listopadu 2012 | |
Místopředseda | Fan Čchang-lung (2012–2017) Sü Čchi-liang (2012–2022) Čang Jou-sia (od 2017) Che Wej-tung (od 2022) |
Předchůdce | Chu Ťin-tchao |
8. viceprezident Čínské lidové republiky | |
Ve funkci: 15. března 2008 – 14. března 2013 | |
Prezident | Chu Ťin-tchao |
Předchůdce | Ceng Čching-chung |
Nástupce | Li Jüan-čchao |
Výkonný tajemník Sekretariátu ústředního výboru Komunistické strany Číny | |
Ve funkci: 22. října 2007 – 15. listopadu 2012 | |
Předchůdce | Ceng Čching-chung |
Nástupce | Liou Jün-šan |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Číny (od roku 1974) |
Vojenská služba | |
Služba | Čínská lidová osvobozenecká armáda |
Doba služby | 1979–1982 |
Rodné jméno | 习近平 |
Narození | 15. června 1953 (70 let) Peking Čína Čína |
Národnost | Chan |
Choť | Kche Ling-ling (sňatek 1979; roz. 1982) Pcheng Li-jüan (sňatek 1987) |
Rodiče | Si Čung-sün (otec) Čchi Sin (matka) |
Děti | Si Ming-ce |
Sídlo | Čung-nan-chaj, Peking |
Alma mater | Univerzita Čching-chua |
Zaměstnání | politik |
Náboženství | ateista |
Ocenění | Zlatý olympijský řád (2013) velkostuha Leopoldova řádu (2014) Time 100 (2014) Řád osvoboditele (2014) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | 习近平 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Si Ťin-pching je syn čínského komunistického revolucionáře Si Čung-süna. Poté, co se jeho otec během Kulturní revoluce stal obětí jedné z politických čistek, byl donucen uchýlit se do exilu v provincii Šen-si. Ve vesnici Liang-ťia-che žil v jeskynním domě, načež se – po několika neúspěšných pokusech – stal členem Komunistické strany a posléze působil jako místní stranický tajemník. Po studiu chemického inženýrství na univerzitě Čching-chua se Si během svého působení v čínských pobřežních provinciích dočkal vzestupu ve stranické hierarchii. V letech 1999–2002 byl guvernérem provincie Fu-ťien, a poté mezi lety 2002 a 2007 působil jako guvernér a stranický tajemník sousední provincie Če-ťiang. Po odvolání stranického tajemníka Šanghaje, Čchen Liang-jüho, v roce 2007 jej Si ve funkci krátce nahradil. Téhož roku se stal členem stálého výboru politbyra a v letech 2007–2012 zastával funkci výkonného tajemníka sekretariátu ústředního výboru KS Číny. V roce 2008 byl Si Ťin-pching předurčen nástupcem vůdce Chu Ťin-tchaa a následně jmenován viceprezidentem Čínské lidové republiky a místopředsedou Ústřední vojenské komise.
Si Ťin-pching se stal prvním generálním tajemníkem KS Číny narozeným po založení Čínské lidové republiky. Od svého převzetí moci v roce 2012 zavedl rozsáhlá opatření pro posílení stranické disciplíny a nastolení vnitrostranické jednoty. Jeho protikorupční kampaň vedla k pádu mnoha prominentních komunistických funkcionářů, včetně bývalého člena stálého výboru politbyra Čou Jung-kchanga. Si Ťin-pching prosazuje asertivnější zahraniční politiku Číny, zejména ve vztahu k čínsko-americkým vztahům, linii devíti čar v Jihočínském moři, hraničnímu sporu s Indií a politickému statusu Tchaj-wanu. Snažil se posílit vliv Číny v Africe a Eurasii skrze projekt Nové hedvábné stezky. V ekonomické oblasti se zasadil o vyšší podporu státem vlastněných podniků, pokročilou integraci civilního a vojenského sektoru, programy na zmírnění chudoby a pokusil se reformovat sektor s nemovitostmi. V roce 2015 se během historicky prvního setkání sešel s tchajwanským prezidentem Ma Jing-ťiouem, nicméně po vítězství opoziční strany (DPP) v tchajwanských prezidentských volbách roku 2016 došlo ke zhoršení bilaterálních vztahů. Na pandemii covidu-19, která v Číně vypukla v polovině jeho druhého funkčního období, reagoval politikou nulové tolerance.