Termonukleární zbraň
From Wikipedia, the free encyclopedia
Termonukleární zbraň je jaderná zbraň, která při výbuchu využívá ve větší míře energie uvolněné termonukleární fúzí. Pro praktické aplikace se používá design s více fázemi (tzv. Teller-Ulamova konstrukce).
Termonukleární zbraň jako palivo termonukleární reakce používá izotopy vodíku – deuterium a tritium, proto se používá i označení vodíková bomba. V praxi se spíše používají izotopy lithia (obvykle ve formě deuteridu lithného), ze kterého působením neutronů vzniká tritium. Jaderný výbuch vytvoří počáteční teplotu několika milionů kelvinů, která rozběhne termonukleární fúzi. Podle velikosti nálože výbuch odpovídá přes 100 kt TNT, největší sestrojené bomby mají účinek desítek megatun TNT. Bomba je schopna ničit domy v okruhu 20 km a zapalovat hořlavé předměty do vzdálenosti 100 km.