Trojfunkční hypotéza
From Wikipedia, the free encyclopedia
Trojfunkční hypotéza je hypotéza francouzského badatele George Dumézila, podle které indoevropská společnost užívala trojčlennou ideologii (idéologie tripartite) jako universální klasifikační systém. Tři funkce zahrnující nábožensko-politickou svrchovanost, válku a plodnost se odráží jak v panteonech indoevropských etnik, tak v jejich představě ideální společnosti.
Dumézilův výzkum byl zaměřen především na Indoíránce, Italiky, Germány a Kelty. Mytologii řeckou a slovanskou považoval pro výzkum trojčlennosti za nevhodnou. Později pod vlivem svých žáků jako byl Francis Vian, Atsuhiko Yoshida a Bernard Sergent, kteří se z hlediska trojčlennosti zabývali řeckou mytologií, názor zmírnil.[1] V oblasti slovanské mytologie se trojčlenností zabývá například český slavista Michal Téra a slovenský slavista Martin Golema. Georges Dumézil se také nezabýval rekonstrukcí společnosti a panteonu nediferenciovaných Indoevropanů.