Velký a Malý Tisý
národní přírodní rezervace v Česku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.[3] Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků.[p 1][4][5] Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, evropsky významná lokalita v soustavě Natura 2000 a další.[5] Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku.[5][6] Význam má i z pohledu entomologického.[7]
Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý | |
---|---|
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
Velký Tisý | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 17. června 1957 |
Vyhlásil | Ministerstvo životního prostředí ČR |
Nadm. výška | 422–431 m n. m. |
Rozloha | 557,55 ha[1][2] |
Poloha | |
Stát | Česko Česko |
Okres | Jindřichův Hradec |
Umístění | Lomnice nad Lužnicí, Lužnice, Přeseka |
Souřadnice | 49°3′39,6″ s. š., 14°43′8,4″ v. d. |
Velký a Malý Tisý | |
Další informace | |
Kód | 498 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Součástí rezervace je jedenáct větších rybníků,[8] mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky.[6] Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole.[6] Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy.[6]
I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od padesátých let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od devadesátých let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníka Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů. Výsledky těchto opatření ukázaly, že na obnovu porostů by i za vhodných podmínek byla potřeba doba dosahující až desítek let.[5]