Óm mani padmé húm
From Wikipedia, the free encyclopedia
Óm mani padmé húm (sanskrt: ॐ मणि पद्मे हूँ, přesnější transliterací Oṃ Maṇi Padme Hūṃ, IPA: [õːː məɳipəd̪meː ɦũː]) je pravděpodobně nejznámější mantra tibetského buddhismu. Tato mantra transformuje negativní emoce. Óm transformuje pýchu a egoismus, ma žárlivost a závist, ni připoutání a egoistická přání, pad nevědomost a zmatek, mé chamtivost a lakotu a konečně húm nenávist a hněv. K recitování této mantry pro začínajícího praktikujícího není potřeba lung (zasvěcení, pověření) od duchovního učitele. Odříkavat ji může každý, kdo cítí, že to přinese užitek jemu a ostatním cítícím bytostem.
Je to tzv. šestislabičná mantra bódhisattvy soucitu (skt.Avalókitéšvara, tib. Čänräzig). Tato mantra je zvláště spojena s jeho čtyřrukou podobou. Významné postavy tibetského buddhismu jako karmapové, dalajlámové a další jsou považováni za emanace bódhisattvy soucitu, proto je tato mantra často vyrývána do skal a kamenů, psaná na papír a následně jsou těmito papíry plněny meditační mlýnky nebo stúpy.
Pokud jde o čistě jazykový význam, střední část mantry, "manipadmé", znamená v sanskrtu "šperk v lotosu" (maṇi – šperk, padma – lotos, lokativ padme); podle jiných výkladů jde o vokativ složeného slova "maṇipadma" (asi „Šperkolotos“), což je jedno z epitet bódhisattvy Avalókitéšvary. "Óm" i "húm" jsou v sanskrtu interjekce bez konkrétního významu, přičemž slabika "óm" je pokládána za posvátnou.