České kmeny
From Wikipedia, the free encyclopedia
České kmeny je označení skupin obyvatel na českém území před vznikem přemyslovského státu, které se objevují zejména v Kosmově kronice a některých dalších pramenech. Patří mezi ně např. Čechové, Lučané, Pšované, Charváti či Lemuzi. Měly se utvářet a žít v rámci slovanského osídlení Čech od 6. do 10. století, kdy měly být sjednoceny Přemyslovci v český národ.
české kmeny
| |||||
Geografie
| |||||
žádné (místní) | |||||
Obyvatelstvo | |||||
západní praslovanština | |||||
Státní útvar | |||||
kmenové monarchie | |||||
Sámova říše Sámova říše Velkomoravská říše Velkomoravská říše Východofranská říše Východofranská říše (od 895) | |||||
Státní útvary a území | |||||
|
Historickými prameny nedostatečně osvětlené dějiny předstátních Čech vedou od 19. století k různým hypotézám a vědeckým sporům o charakter těchto skupin obyvatel. Za kmeny je poprvé označil V. V. Tomek, který je považoval za větve českého národa.[1] Tuto koncepci v zásadě převzali historici Gollovy školy a tím se rozšířila ve všeobecném povědomí. Později je V. Vaněček stále nazývá „kmeny“, přestože je již nechápal jako klasické etnické kmeny, ale především jako územní pospolitosti.[2] V současnosti je široce přijímána teorie jediného kmene Čechů, v jehož rámci se zformovala lokální knížectví, která dala svým obyvatelům, domnělým „kmenům“, názvy. Tuto teorii obhajoval zejména Dušan Třeštík ve své práci České kmeny a podrobněji v knize Počátky Přemyslovců.