Bitva ve Žlutém moři
From Wikipedia, the free encyclopedia
Bitva ve Žlutém moři (japonsky 黄海海戦, Kókai kaisen, rusky Бой в Жёлтом море, Boj v Žoltom more), též bitva u Šantungu, byla námořní bitva rusko-japonské války, která se odehrála 10. srpna 1904 (a částečně i po půlnoci na 11. srpna). Střetla se v ní většina ruské Tichooceánské eskadry admirála Vitgefta s částí japonské Rengó kantai admirála Tógóa. V tomto druhém (a posledním) pokusu Tichooceánské eskadry prorazit z obleženého Port Arturu do Vladivostoku se nejprve Vitgeftovi podařilo rychlé a nečekané vyplutí z Port Arturu, které zaskočilo japonské jednotky nesoustředěné a rozeseté v blízkém i vzdáleném okolí blokované ruské základny. Díky vyšší rychlosti japonských lodí se ale Japoncům podařilo včas soustředit dostatečné síly na zablokování ruského průlomu. Během druhé (odpolední) fáze bitvy byl dvěma 305mm granáty těsně po sobě zasažen můstek na ruské vlajkové bitevní lodi Cesarevič. První granát zabil admirála Vitgefta, zatímco druhý zasáhl velitelskou věž a přerušil spojení se zbytkem lodi v okamžiku, kdy se Cesarevič začal otáčet doleva, takže neřízená loď poté opsala kruh. Zásah vlajkové lodě a její nečekaný manévr uvedl ve zmatek zbytek ruské eskadry, která se následně otočila zpět k Port Arturu. Během nočních útoků japonských torpédoborců a torpédovek na ustupující ruskou eskadru se některým ruským lodím podařilo odpoutat a doplout do neutrálních přístavů, kde byla následně většina z nich internována.
Bitva ve Žlutém moři Bitva u Šantungu | |||
---|---|---|---|
konflikt: Rusko-japonská válka | |||
Trvání | 10. a 11. srpna 1904 (28. a 29. července Juliánského kalendáře) | ||
Místo | Žluté moře | ||
Souřadnice | 38°24′ s. š., 121°42′ v. d. | ||
Příčiny | obležení Port Arthuru, pokus o únik ruské Tichooceánské eskadry do Vladivostoku | ||
Výsledek | Japonské vítězství | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Do Vladivostoku se pokusil doplout pouze chráněný křižník Novik, který byl ale cestou potopen v bitvě u Korsakova (20. srpna). Pár dní předtím – 14. srpna – ukončila bitva u Ulsanu aktivní činnost vladivostockých křižníků. Tichooceánská eskadra již další pokus o průlom neprovedla a z bitvy poškozené lodě byly postupně potopeny v Port Arturu japonským obléhacím dělostřelectvem. Japonci tak získali čas provést nezbytné opravy na lodích před připlutím 2. Tichooceánské eskadry viceadmirála Rožestvenského.