Bílá emigrace
část ruské populace, která odešla do zahraničí po bolševické revoluci / From Wikipedia, the free encyclopedia
Bílá ruská emigrace je označení občanů z území Ruského impéria, respektive prozatímní Ruské republiky, kteří emigroval v důsledku bolševické revoluce v roce 1917 a následné občanské války v letech 1917–1923. Mnoho bílých ruských emigrantů bylo účastníky či stoupenci bílého hnutí, kteří byli v opozici vůči bolševickým revolucionářům, ačkoli tento termín je často používán obecně pro osoby, které opustily zemi kvůli změně režimu.
Většina bílých emigrantů opustila Rusko mezi lety 1917 a 1920 (odhady se pohybují mezi 900 000 a 2 miliony), i když některým se podařilo odejít během 20. a 30. let nebo byli vyhnáni sovětskou vládou (jako například Pitirim Sorokin a Ivan Iljin ad.). Zahrnovali všechny společenské vrstvy, vojáky a důstojníky, kozáky, intelektuály různých profesí, vyvlastněné obchodníky a vlastníky půdy, stejně jako úředníky ruské imperiální vlády a různých protibolševických vlád z období ruské občanské války. Nebyli to jen etničtí Rusové, ale také ostatní etnické skupiny žijící na území Ruského impéria.
Sami emigranti preferovali označení emigranti první vlny (эмигрант первой волны), či jen ruská emigrace (русская эмиграция) případně ruská válečná emigrace (русская военная эмиграция). V Sovětském svazu měl výraz bílý emigrant (белоэмигрант) obecně spíše negativní konotace. Od konce 80. let 20. století se v Rusku stále častěji objevuje termín „emigranti první vlny“.
Někteří bílí ruští emigranti, např. z řad menševiků a socialistů-revolucionářů (tzv. eseři), sice byli proti bolševikům, ale přímo nepodporovali bílé ruské hnutí, jiní byli apolitičtí. Termín se také často vztahuje na potomky emigrantů, kteří si v zahraničí zachovávají ruskou pravoslavnou křesťanskou identitu.