Chetitština
From Wikipedia, the free encyclopedia
Chetitština (v chetitštině 𒉈𒅆𒇷, nešili) je vymřelý jazyk z anatolské skupiny indoevropských jazyků, nejstarší zaznamenaný indoevropský jazyk vůbec. Byl používán přibližně v období 2.–1. tisíciletí př. n. l. na území severní a střední Malé Asie (Anatolie). Za vůbec nejstarší dochovaný chetitský text se považuje tzv. Anitta text, datovaný do 16. století př. n. l. K zápisu chetitštiny obyčejně sloužil klínopis, méně často je zachováno též specifické hieroglyfické písmo. Texty byly psány profesionálními písaři na hliněné tabulky (s výjimkou jedné bronzové tabulky), které byly většinou následně vypáleny.
Chetitština (𒉈𒅆𒇷, nešili) | |
---|---|
Rozšíření | Anatolie |
Počet mluvčích | vymřelý jazyk |
Klasifikace | |
Písmo | Chetitský klínopis |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | hit (B) hit (T) |
ISO 639-3 | hit |
Ethnologue | hit |
Wikipedie | |
není | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Z historického hlediska je „chetitština“ termín nepřesný. Sami Chetité nazývali „chetitštinou“ neindoevropský jazyk svých předchůdců a chetitštinu samu „nešili“. Termín nicméně je již zaveden.
V letech 1916–1917 byl tento jazyk rozluštěn českým badatelem Bedřichem Hrozným.
Chetitské texty se rozdělují do tří vývojových stupňů:
- stará chetitština (1750–1450 př. n. l.)
- střední chetitština (1450–1380 př. n. l.)
- nová chetitština (1380–1220 př. n. l.)