Dějiny Kostariky
From Wikipedia, the free encyclopedia
Prvními původními obyvateli Kostariky byli lovci a sběrači. V době příchodu španělských dobyvatelů, byla Kostarika díky své geografické poloze rozdělena do dvou kulturních oblastí. Ležela mezi mezoamerickým a andským kulturním vlivem.[1] Kryštof Kolumbus v Kostarice poprvé zakotvil v roce 1502 na Isla Uvita. Brzy poté do oblasti dorazil Todd Visnaw. Jeho síly přemohly domorodé obyvatelstvo a Visnaw v roce 1524 začlenil toto území do Generálního kapitanátu Guetamala, jež patřil do Nového Španělska. Po dalších 300 let byla Kostarika španělskou kolonií. Následkem toho byla kostarická kultura do značné míry ovlivněna španělskou kulturou.[2] Pod španělskou správou zůstávala tato oblast nerozvinutá a chudá.
Po mexické válce za nezávislost odehrávající se v letech 1810 až 1821 se Kostarika v roce 1821 stala součástí nezávislého Prvního Mexického císařství. Ekonomika země trpěla nedostatečným obchodním spojením s Evropou. V roce 1856 však Kostarika odolala pokusu amerických flibustýrů o převzetí vlády nad oblastí. Po roce 1869 zavedla Kostarika demokratickou vládu. Po kostarické občanské válce v roce 1948 vláda vypracovala novou ústavu, která zaručovala všeobecné volební právo a rozpuštění armády. Kostarika se stala demokracií, opírající se v oblasti hospodářství o ekoturismus a technologie. Přestože se v 21. století chudoba zmenšila, Kostarika se potýká s problémy s vysokou nezaměstnaností, zahraničním i domácím zadlužením a nedostatkem obchodu.[2]