Digitální gramotnost
From Wikipedia, the free encyclopedia
Digitální gramotnost (anglicky: digital literacy) může být vymezena jako: „soubor kompetencí nutných k identifikaci, pochopení, interpretaci, vytváření, komunikování a účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií (jejich technických vlastností i obsahu) za účelem udržení či zlepšení své kvality života a kvality života svého okolí, tj. např. za účelem pracovní i osobní seberealizace, rozvoje svého potenciálu a udržení či zvýšení participace na společnosti.“[2] Účelem digitální gramotnosti tudíž je vytvoření digitálně gramotných osob: „Digitálně gramotní lidé tak mají být schopni jakýchkoli činností s digitálními technologiemi, které využijí při řešení různých životních situací, ať už máme na mysli práci, učení, volný čas i další aspekty každodenního života.“[3].
Nedostatek digitální gramotnosti vede naopak k digitálnímu vyloučení. Pro zvyšování digitální gramotnosti je nezbytný jednak přístup k technologii (počítač, internet), tak i schopnost/znalost jejího využití. Opakem digitální gramotnosti je digitální vyloučení. To se týká především: „seniorů, osob se zdravotním postižením, osob s duševním onemocněním, etnických menšin, jednotlivců i lokalit ohrožených chudobou. Nejde o kompletní výčet – digitální vyloučení se objevuje napříč celou populací, a ne vždy se váže na jasné sociodemografické charakteristiky. Také z tohoto důvodu často zůstává u jednotlivců neidentifikováno.“[2] Ohroženi jsou proto v určité míře všichni. Pro průběžné zvyšování digitální gramotnosti hraje klíčovou roli průběžné celoživotní učení: „je nezbytné, aby se jednotlivci dlouhodobě rozvíjeli celoživotním učením.“[2]