Dugong indický
savec z řádu sirény / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dugong indický (Dugong dugon), často jen dugong, je plachý mořský savec z řádu sirény, jediný žijící zástupce čeledi dugongovití. Jeho nejbližším moderním příbuzným byl koroun bezzubý, který však vyhynul již v 18. století. Dugong se vyskytuje v mělkých pobřežních vodách indopacifické oblasti od východní Afriky přes jihovýchodní Asii a Austrálii po Vanuatu. Žije v krytých mořských zátočinách, do řek se na rozdíl od ostatních druhů sirén nepouští, pročež je považován za jediného býložravého čistě mořského savce. Dugong dosahuje délky kolem 3 m. Jeho tělo je válcovité, ocasní ploutev má dva laloky oddělené menším středovým výřezem, hřbetní ploutev chybí. Dominantu hlavy tvoří dolů zahnutý široký čumák uzpůsobený krmení na rostlinné potravě při dně. Ze všech sirén je nejlépe přizpůsoben pobytu ve vodě, což se projevuje mj. tvarem ocasní ploutve nebo dobře vyvinutou svalovinou podporující plavání.
Dugong indický | |
---|---|
Dugong při krmení (Egypt) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | sirény (Sirenia) |
Čeleď | dugongovití (Dugongidae) |
Podčeleď | Dugonginae |
Rod | dugong (Dugong) Lacépède, 1799 |
Binomické jméno | |
Dugong dugon (Müller, 1776) | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Základ jídelníčku dugonga tvoří různé druhy mořských trav, pro které se typicky potápí na dobu kolem 2 minut do hloubky několika metrů, umí se však potopit až na 12 minut do hloubky 30–40 metrů. Většinou se pohybuje v menších skupinkách, výjimečněji ve stádech o desítkách až stovkách jedinců. I přes široký areál výskytu počty dugongů nejsou nijak velké. Kolem 85 % dugongů navíc žije v Austrálii a početná je i populace z Perského zálivu, takže na zbytek areálu rozšíření připadají izolované zbytkové populace o několika jednotkách, desítkách či maximálně stovkách jedinců. V minulosti došlo k dramatickému úbytku dugongů, který byl způsoben hlavně nadměrným lovem, zánikem pastvin i interakcí s rybářskými sítěmi (především tenatovými), do kterých se dugongové snadno zamotají a utonou. V některých oblastech již dugong vyhynul (např. Maledivy, Lakadivy, Mauricius, Rodrigues, Čína nebo Tchaj-wan) a je pravděpodobné, že vyhyne i na dalších lokalitách.[2] Domorodé komunity žijící podél pobřeží loví dugongy již po tisíce let a v Austrálii je tamějším domorodcům lov povolen dodnes.