Fagocytóza
From Wikipedia, the free encyclopedia
Fagocytóza (z řeckého „phagein“ – sníst; sežrat a „kutos“ – duté plavidlo) je endocytický proces pohlcování pevných částic (≥ 0,5 μm) z okolního prostředí buňkami. Pozřením částice se vytvoří fagozom, organela pro trávení. Odlišuje se od dalších mechanismů pozření částic nebo tekutiny, například od pinocytózy.
Fagocytózou se některé jednobuněčné organismy živí. Příkladem mohou být kořenonožci, z nichž nejznámější je díky této schopnosti měňavka (amoeba). V těle mnohobuněčných organismů je fagocytóza používaná jako prostředek obrany proti patogenním mikroorganismům nebo se tímto způsobem odstraňují cizorodé částice a vlastní buňky zaniklé procesem apoptózy (přestárlé a poškozené buňky a jejich zbytky). Na tuto činnost jsou v imunitním systému vyčleněny specializované buňky fagocyty (makrofágy a neutrofilní granulocyty).