Ježíšova chronologie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Cílem Ježíšovy chronologie je stanovit časovou osu událostí Ježíšova života. Vědci porovnávají židovské a řecko-římské dokumenty a astronomické kalendáře s novozákonními zprávami, aby odhadli data hlavních událostí Ježíšova života.
K odhadu roku Ježíšova narození se používají dva hlavní přístupy: jeden vychází z popisu jeho narození v evangeliích s odkazem na vládu krále Heroda a druhý z odečtení jeho udávaného věku „asi 30 let“, kdy začal kázat. Většina badatelů na tomto základě předpokládá datum narození mezi lety 6 a 4 př. n. l.[1][2][3][4][5]
Pro odhad roku, kdy Ježíš začal kázat, se používají tři údaje: zmínka o jeho věku „asi 30 let“ v „patnáctém roce“ vlády císaře Tiberia, další údaj se vztahuje k datu stavby jeruzalémského chrámu a další se týká smrti Jana Křtitele.[6][7][8][9][10][11] Proto učenci odhadují, že Ježíš začal kázat a shromažďovat stoupence kolem roku 28-29 n. l. Podle tří synoptických evangelií Ježíš pokračoval v kázání nejméně jeden rok a podle evangelisty Jana tři roky.[6][8][12][13][14]
Pro odhad data ukřižování Ježíše bylo použito pět metod. Jedna z nich využívá jiné prameny než křesťanské, jako jsou Josefus a Tacitus.[15][16] Jiná pracuje zpětně od historicky prokázaného procesu s apoštolem Pavlem římským prokonzulem Galiem v Korintu v roce 51/52 n. l., aby odhadla datum Pavlova obrácení. Obě metody vedou k roku 36 n. l. jako horní hranici ukřižování.[17][18][19] Učenci se tedy obecně shodují, že Ježíš byl ukřižován mezi lety 30 a 36 n. l.[8][17][20][21] Astronomická metoda Isaaca Newtona počítá s těmi starověkými velikonocemi (vždy vymezenými úplňkem), kterým předchází pátek, jak je uvedeno ve všech čtyřech evangeliích; zbývají dvě možná data ukřižování, 7. dubna 30 n. l. a 3. dubna 33 n. l.[22] Issac Newton však vyslovil dva běžné předpoklady, které jsou velmi sporné. Za prvé, den bezprostředně následující po svátku Pesach je vždy zvláštní sobotou (velkou sobotou), která nesouvisí s týdenními „sobotami“ – viz Lv 23 (Kral, ČEP). To znamená, že Pesach mohl připadnout na středu, čtvrtek nebo pátek. Za druhé, hebrejský kalendář –vyžaduje, aby byla úroda ječmene připravena ke sklizni, tzv. avivský ječmen, a také aby byl spatřen první úlomek novoluní, aby byl vyhlášen první biblický měsíc (nisan). Je to proto, že úroda prvních plodů se používá při jarních Hospodinových svátcích, které se konají v měsíci nisanu. Protože se nemůžeme vrátit do minulosti, abychom zjistili, zda byla úroda ječmene připravena 1. nisanu, můžeme to přibližně určit pomocí kalendáře Hillel II. Tento kalendářní výpočet uznává, že v devatenáctiletém cyklu je sedmkrát třeba přidat měsíc navíc. To znamená, že Newton mohl hledat ve špatném měsíci, stejně jako jakýkoli výpočet používající nebiblické metody k určení, kdy nastávají „Velikonoce“. Podle metody zatmění Měsíce se výrok apoštola Petra, že se Měsíc při ukřižování proměnil v krev – Sk 2, 14–21 (Kral, ČEP), vztahuje k zatmění Měsíce z 3. dubna 33 n. l.; astronomové však diskutují o tom, zda bylo zatmění viditelné až na západ od Jeruzaléma. Nejnovější astronomické výzkumy využívají kontrastu mezi synoptickým datem Ježíšovy poslední večeře na jedné straně a Janovým datem následné „židovské večeře“ na straně druhé k návrhu, že Ježíšova poslední večeře se konala ve středu 1. dubna n. l. 33 a ukřižování v pátek 3. dubna n. l. a zmrtvýchvstání třetího dne.