Keltománie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Keltománie, též keltské obrození nebo keltská renesance, je hledání keltských kořenů národů a jednotlivců, skutečných i fiktivních, a s ním spojený zájem o keltskou historii, kulturu, jazyky a náboženství. Objevil se v raně novověké Evropě, poté, co se znovu začal používat antický výraz Keltové, zhruba od 5. století vyšlý z užívání. Užití pro tehdejší populace mluvící keltskými jazyky, obývající periferii kontinentu, které byly marginalizovány a žili v chudobě, se ovšem objevilo až postupem času. Když například skotský historik John Buchanan v roce 1582 označil skotskou gaelštinu za potomka starověké keltštiny, nedostalo se jeho tvrzení žádného ohlasu. Až zhruba od vydání díla Archeologia Brittanica Edwarda Lhuyda v roce 1707 se počalo používat slovo „keltský“ v moderním významu. Ještě ale v 19. století ale pravděpodobně většina mluvčích irštiny a skotské gaelštiny neměla moc tušení že mluví „keltskými“ jazyky.[1][2]
S keltománií úzce souvisí neodruidismus, včetně jeho novopohanské podoby, a keltský rekonstrukcionismus.