Latinské liturgické obřady
From Wikipedia, the free encyclopedia
Latinské liturgické obřady (rity) neboli západní liturgické obřady jsou rozsáhlou skupinou liturgických obřadů a způsobů veřejné bohoslužby používaných latinskou církví, největší církví sui iuris katolické církve, která má původ v Evropě, kde kdysi převládala latina. Její jazyk je nyní znám jako církevní latina. Nejpoužívanějším obřadem je římský ritus.
- Tento článek je o liturgických ritech latinské církve. Pro samotnou církev viz Latinská církev. Pro nejrozšířenější ritus viz Římský ritus. O latině v liturgických obřadech viz Liturgické používání latiny.
Latinské obřady nebyly po mnoho staletí o nic méně početné než moderní východní katolické liturgické obřady. Počet latinských obřadů a způsobů užívání je dnes mnohem menší. Po skončení tridentského koncilu papež Pius V. v letech 1568 a 1570 zrušil breviáře a misály, u nichž nebylo možné prokázat alespoň dvousetletou starobylost, ve prospěch Římského misálu a Římského breviáře. Mnoho místních obřadů, které zůstaly legitimní i po tomto dekretu, bylo dobrovolně opuštěno, zejména v 19. století, ve prospěch tridentské mše a dalších obřadů římského ritu. Ve druhé polovině 20. století se většina řeholních řádů, které měly svůj vlastní liturgický ritus, rozhodla místo něj přijmout římský ritus revidovaný podle dekretů II. vatikánského koncilu (viz Mše Pavla VI.). Několik takových liturgických obřadů přetrvává i ve 21. století pro slavení mše svaté, od roku 1965–1970 v revidovaných formách, ale odlišné liturgické obřady pro slavení ostatních svátostí byly téměř zcela opuštěny.