Ligatura (písmo)
spojení dvou či více znaků do jednoho / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jako ligatura (z lat. ligare „svázat“), slitek nebo svaznice se označuje spojení dvou znaků v textu. „Svázání“ dvou znaků při psaní se v dnešním latinském písmu projevuje v psacím písmu, kde jsou spolu svázána všechna písmena v jednom slově. Od vynálezu knihtisku se jako ligatura, slitek, označuje umístění dvou písmen na jediný odlitek; tato písmena jsou obvykle nějak propojena či upravena. Slitek byl v klasické sazbě užíván zejména proto, aby příslušná dvě po sobě jdoucí písmena do sebe dobře zapadala a navzájem nenarušovala kresbu. Nejznámějším příkladem slitku je dvojice písmen „f“ a „i“, tedy „fi“, dále „fl“ a „ff“. Profesionální systémy jsou schopny slitky sázet automaticky, při používání jiných sázecích systémů je třeba slitek vyhledat mezi jednotlivými znaky použitého písma.[1] Slitky se nepoužívají při vyznačování prostrkáváním.
Označení „slitek“ či „ligatura“ (nikoli však „svaznice“) se užívá i pro nežádoucí blízkost (slití) dvou znaků, ať již v textech historických (psaných i tištěných), či současných tištěných. V tištěných textech může být slitek chybou typografa (písmaře, návrháře písma), příp. lamače, sazeče, zpravidla však je prohřeškem laika. Slitky mohou souviset i s nevhodnou volbou druhu papíru.