Malá doba ledová
From Wikipedia, the free encyclopedia
Malá doba ledová byla obdobím regionálního ochlazení, které se projevilo zejména v oblasti severního Atlantiku,[2] nejednalo se však o skutečnou dobu ledovou globálního rozsahu.[3] Termín zavedl do vědecké literatury François E. Matthes v roce 1939.[4] Konvenčně se toto období vymezuje jako období od 16. do 19. století,[5][6][7] někteří odborníci však dávají přednost alternativnímu časovému rozmezí od roku 1300[8] do roku 1850.[9][10][11]
NASA Earth Observatory zaznamenává tři obzvláště chladná období. Jedno začalo kolem roku 1650, další kolem roku 1770 a poslední v roce 1850, přičemž všechny byly odděleny intervaly mírného oteplení.[7] Třetí hodnotící zpráva IPCC se domnívá, že načasování a oblasti zasažené malou dobou ledovou naznačují spíše do značné míry nezávislé regionální změny klimatu než globálně synchronní zvýšené zalednění. V tomto období došlo nanejvýš k mírnému ochlazení severní polokoule.[3]
Bylo navrženo několik příčin: cyklický pokles slunečního záření, zvýšená sopečná činnost, změny v oceánské cirkulaci, změny oběžné dráhy a osového sklonu Země (orbitální síla), přirozená proměnlivost globálního klimatu a pokles lidské populace (například v důsledku Čingischánových masakrů, černé smrti a epidemií vznikajících v Americe po kontaktu s Evropou).[12][13]