Nebeské božstvo
božstvo / From Wikipedia, the free encyclopedia
Archetyp nebeského božstva je v mnoha náboženstvích vládcem a stvořitelem světa, bohů a lidí. Často je považován za vševědoucího, vševidoucího a nekonečně moudrého, dárce zákonů a strážce jejich dodržování. Kromě samotného nebe je zpravidla spojován s bouří, hromem, bleskem a deštěm, kvůli čemuž často splývá či je nahrazen hromovládným bohem.[1]
Víra v takového boha se objevuje téměř ve všech lidských společnostech, ale jeho význam však bývá různý. V australských, afrických a severoamerických je nejvyšší bůh zpravidla deus otiosus „nečinný bůh“, který hraje malou roli v kultu a je vzýván jen zřídka. U Indoevropanů nebo na starověkém Předním východě zpravidla byl nahrazen či splynul s jiným božstvem, typicky hromovládcem. V Číně (Nebesa) a u mongolských a turkických národů je zase nebeský bůh svrchovaným vládcem světa.[2]
Až na výjimky je toto božstvo mužské, někdy je mu však vzhledem k jeho spíše neosobnímu charakteru přisuzována bezpohlavnost či androgynie. Častý je také motiv prvotní dvojice mužského Nebe a ženské Země.[3]
S ideou nejvyššího nebeského boha je spojena hypotéza o takzvaném prvotním monoteismu prosazovaná obzvláště takzvanou vídeňskou školou a katolickým badatelem Wilhelmem Schmidtem.[4]