Přemysl Otakar I.
český kníže a král (1192–1193 a 1197–1230) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Přemysl Otakar I. (německy Ottokar I. Přemysl; 1155/1167? – 15. prosince 1230) byl český kníže (1192–1193 a 1197–1198) a třetí český král (1198–1230) z rodu Přemyslovců, první český král, kterému se podařilo dědičně zajistit královský titul i pro své potomky.
Přemysl Otakar I. | |
---|---|
Detail Přemyslova náhrobku od Petra Parléře | |
Narození | asi 1155/1167 |
Úmrtí | 15. prosince 1230 Praha, České království |
Pohřben/a | Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha |
Tituly a úřady | |
Český král | |
Období | 1198–1230 |
Korunovace | 24. srpna 1203 |
Předchůdce | Vladislav II. (jako král) povýšen z knížete |
Nástupce | Václav I. |
Český kníže | |
Období | 1197–1198 |
Předchůdce | Jindřich Břetislav |
Nástupce | povýšen na krále |
Období | 1192–1193 |
Předchůdce | Václav II. |
Nástupce | Jindřich Břetislav |
Moravský markrabí | |
Období | kolem 1179 |
Nástupce | Konrád II. Ota |
| |
Rod | Přemyslovci |
Manžel/ka | Adléta Míšeňská (1178–1199) Konstancie Uherská (1199–1230) |
Děti | viz potomci |
Otec | Vladislav II. |
Matka | Judita Durynská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se jako nejstarší syn krále Vladislava a jeho druhé manželky Judity Durynské. V letech 1173–1179 pobýval ve vyhnanství, kde se oženil s Adlétou Míšeňskou. Po návratu z vyhnanství v roce 1179 zastupoval svého vládnoucího staršího bratra Bedřicha na Olomoucku ve funkci markraběte. V následných bojích o český trůn stál vždy na straně svého staršího bratra.
V letech 1192–1193 se poprvé stal českým knížetem, ale poté, co se dostal do sporu s pražským biskupem (a svým bratrancem, synem strýce Jindřicha) Jindřichem Břetislavem i císařem Jindřichem VI., trávil léta 1193–1197 opět ve vyhnanství. Novým českým knížetem se stal pražský biskup Jindřich Břetislav. Po jeho smrti a po dohodě se svým mladším bratrem Vladislavem Jindřichem nastoupil Přemysl v roce 1197 podruhé na český trůn. Aktivně se zapojil do bojů o císařskou korunu mezi Štaufy a Welfy. Proslulou sérií změn svého stranictví během těchto bojů získal postupně Přemysl potvrzení dědičného královského titulu nejen od obou válčících stran (1198 Filip Švábský a 1203 Ota IV. Brunšvický), ale v roce 1204 i od papeže Inocence III. Přemyslova situace v této době byla komplikována rozchodem s první manželkou Adlétou a novým sňatkem s Konstancií. Za jistý vrchol Přemyslova snažení bývá tradičně vykládán zisk Zlaté buly sicilské, privilegia upravujícího poměr českých zemí k Říši a zaručujícího dědičnost českého královského titulu.[pozn. 1]
V dalších letech své vlády se Přemysl Otakar I. soustředil především na konsolidaci domácích poměrů a také na zajištění bezproblémového nástupnictví pro nejstaršího syna z druhého manželství Václava. Při dosahování svých cílů postupoval často nekompromisně a neváhal (často velmi tvrdě) odstraňovat překážky, které bránily jejich dosažení.