Pařížská dohoda
dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu k omezení emisí CO2 z roku 2015 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Pařížská dohoda (francouzsky Accord de Paris), často označovaná jako Pařížská dohoda o klimatu, je mezinárodní smlouva o změně klimatu. Dohoda byla přijata v roce 2015 a týká se zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a financování. Pařížská dohoda byla sjednána 196 stranami na konferenci OSN o změně klimatu v roce 2015 poblíž Paříže ve Francii. Od února 2023 je smluvními stranami dohody 195 členů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Ze tří členských států UNFCCC, které dohodu neratifikovaly, je jediným velkým emitentem Írán. Spojené státy od dohody odstoupily v roce 2020, ale v roce 2021 se k ní opět připojily.
Pařížská dohoda | |
---|---|
účastníci
signatáři
signatáři duálně zastoupeni Evropskou unií
účastníci duálně zastoupeni Evropskou unií | |
Téma | ochrana klimatu |
Data | |
Vypracováno | 30. listopad–12. prosinec 2015 |
Podepsáno | 20160422a22. dubna 2016 |
Místo podepsání | Paříž, Francie |
Uzavřeno | 20151212a12. prosince 2015 |
V platnosti od | 20161104a4. listopadu 2016[1][2] |
Podmínky účinnosti | ratifikace/podepsání 55 zeměmi reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí |
Strany | |
Podepsané země | 195[1] |
Obsah | |
Jazyk | angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština, španělština |
Depozitář | Generální tajemník OSN |
Dlouhodobým teplotním cílem Pařížské dohody je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a pokud možno omezit nárůst na 1,5 °C, přičemž se uznává, že by se tím podstatně snížily dopady změny klimatu. Emise by měly být co nejdříve sníženy a do poloviny 21. století by měly dosáhnout čisté nuly.[3] Aby se globální oteplení udrželo pod 1,5 °C, je třeba do roku 2030 snížit emise zhruba o 50 %. Jedná se o souhrn národně stanovených příspěvků jednotlivých zemí.[4]
Jejím cílem je pomoci zemím přizpůsobit se dopadům změny klimatu a mobilizovat dostatek finančních prostředků. Podle dohody musí každá země své příspěvky stanovit, naplánovat a pravidelně o nich informovat. Žádný mechanismus nenutí zemi stanovit konkrétní emisní cíle, ale každý cíl by měl jít nad rámec předchozích cílů. Na rozdíl od Kjótského protokolu z roku 1997 se zde stírá rozdíl mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, takže i tyto země musí předkládat plány na snížení emisí.
Pařížská dohoda byla otevřena k podpisu 22. dubna 2016 (Den Země) na slavnostním ceremoniálu v sídle OSN v New Yorku. Poté, co dohodu ratifikovala Evropská unie, ji ratifikoval dostatečný počet zemí odpovědných za dostatečný podíl světových emisí skleníkových plynů, aby dohoda mohla 4. listopadu 2016 vstoupit v platnost.
Světoví lídři dohodu chválili, ale někteří ekologové a analytici ji kritizovali jako nedostatečně závaznou. O účinnosti dohody se vedou diskuse. Současné závazky v rámci Pařížské dohody jsou sice nedostatečné pro dosažení stanovených teplotních cílů, existuje však mechanismus zvýšených ambicí. Pařížská dohoda byla úspěšně využita v soudních sporech týkajících se klimatu, které donutily státy a jednu ropnou společnost posílit opatření v oblasti klimatu.[5][6]