Pneumatická tramvaj
From Wikipedia, the free encyclopedia
Pneumatická tramvaj, poháněná stlačeným vzduchem ze zásobníků doplňovaných v plnicích stanicích na trati, jezdila na přelomu 19. a 20. století. Za vynálezce tramvaje na stlačený vzduch je považován francouzský inženýr polského původu Louis Mékarski (v polštině uváděn jako Ludwik Mękarski, žil v letech 1843–1923), který vyšel z již dříve využívaného systému akumulační parní lokomotivy. Vzduchový motor fungoval na podobném principu jako parní, ale místo páry v něm působil stlačený vzduch. Ten byl v motoru přihříván koksovým topením, které vyrovnávalo zchlazení způsobené expanzí. Nádoby na stlačený vzduch o síle stěny až 13,5 mm byly uloženy v podvozku, vzduch byl stlačen až na 50 barů.[1]