Umění je výrazem lidskékreativity a představivosti. Slovo umění pochází z latinského slova ars, což doslovně přeloženo znamená uspořádání. Uměním se většinou rozumí tvoření díla (nebo uměleckého díla), které využívá impulsů lidské tvořivosti, a které má jiný smysl, než jednoduše zachycovat. Umění je odlišné od řemesla a zájmových aktivit, hranice mezi těmito obory je ovšem občas velmi těžko definovatelná. Termín kreativní umění značí soubor disciplín, jejichž hlavním cílem je tlumočit a nebo diskutovat s divákem či posluchačem. Jako takové, umění zahrnuje různé formy od literatury (psaní prózy a básní); divadelních forem (tanec, hraní, činohra a hudba); vizuálního a sochařského umění(malba, sochařství, fotografie, ilustrování) až po formy, které mají funkční roli, jako například architektura a módní návrhářství. Umění může být také chápáno jako vztah k tvořivosti, estetice a vytváření emocí.
Starověké římské malířství, tedy malířské umění starověkého Říma, patří mezi významné doklady umělecké vyspělosti římské civilizace. Spolu sesochami areliéfními prvky zdobila výmalba interiéry aexteriéry mnoha římských soukromých, veřejných, náboženských čifunerálních staveb. Významné byly triumfální nástěnné malby oslavující vítězství římského vojska. Malířství však našlo uplatnění ivesféře privátních portrétů, obvykle malovaných nadřevo. Stejně jako v Řecku nebylo ani v Římě malířství – narozdíl odsochařství – považováno zaopravdové umění.
Ve svých počátcích bylo římské malířství ovlivněno etruským, řeckým ahelénistickým uměním. Vpozdějších fázích vývoje jej v souvislosti srůstem římské říše ovlivňovalo umění nových provincií, hlavně Egypta. Zatímco starší antické římské malířství je značně realistické, vykazuje pozdní antika sklon ke zjednodušování a je silně zastoupeno raně křesťanské umění.
Dodnešní doby sedochovaly zejména nástěnné malby pocházející zPompejí aŘíma. Důležitým zdrojem poznatků o portrétním umění jsou pohřební mumiové portréty, které se díky suchému klimatu v hojném počtu dochovaly v egyptském Fajjúmu. Náboženské umění je uchováno ve starokřesťanských katakombách a zbytcích svatyň.
Umění tu není proto, aby sladilo chvíle našeho volna a dávalo své tvůrčí potvrzení našim pocitům, našemu vkusu. Umění je tu proto, aby narušovalo zvyky, návyky a zlozvyky našich smyslů. A jejich lenost.