Státní překlad Bible
From Wikipedia, the free encyclopedia
Státní překlad Bible je první oficiální nizozemský překlad Bible přímo z původních hebrejských, aramejských a řeckých textů. Pověření k překladu bylo vydáno v roce 1618 na Dordrechtské synodě; náklady měly uhradit Generální stavy.
Do té doby se používaly nejrůznější překlady, mezi nimi i Lutherův překlad do hornoněmčiny. Ten byl ovšem považován za luteránský výklad. Nizozemská vydání vycházela už i předtím, například Delftská bible (1477), Liesveldtova bible (1526), Biestkensova bible (1560) a Bible Deux-aes (1562), jednalo se však o pouhé překlady již dříve přeložených a mnohdy neúplných textů.[1]
Lovaňská bible (1548) byla dlouho jediná, kterou římskokatolická církev schválila jako katolickou.[2] Synoda proto považovala za nezbytné, aby vyšel kvalitní vlastní (kalvinistický) překlad podle vzoru anglické autorizované verze Bible krále Jakuba (1611), který by se nejvíce přiblížil původním textům v biblických jazycích. Starý zákon byl napsán v hebrejštině a aramejštině, Nový zákon a starozákonní apokryfy v řečtině.
Generální stavy schválily žádost Synody až v roce 1626, teprve poté mohli překladatelé zahájit činnost. Překladatelské práce probíhaly v Leidenu. Státní překlad byl hotov v roce 1635 a Generální stavy jej autorizovaly v roce 1637. Město Leiden zaplatilo za právo tisknout Bibli částku 2500 guldenů. V letech 1637 až 1657 se vytisklo půl milionu exemplářů. Státní překlad se v některých protestantských církvích stále považuje za autoritativní text.
Státní překlad Bible má nedocenitelný význam nejen v náboženské oblasti, ale také na poli jazykovědy a politiky. Jazyk Státního překladu tvoří základ standardní nizozemštiny, která se vyvinula v 17. století a byla důležitým nástrojem ke kulturnímu sjednocování Nizozemska.
Nový zákon Státního překladu (stejně jako například Nový zákon Bible krále Jakuba) je překladem rukopisu Textus receptus. Tento řecký text publikoval Erasmus Rotterdamský na základě několika rukopisů byzantské textové tradice. Starý zákon je překladem věrohodného Masoretského textu. Od konce devatenáctého století ovšem vychází většina překladů Bible z kritických vydání Nového zákona, jako např. edice Nestle-Aland, jejíž základem se staly tehdy objevené rukopisy Starého a Nového zákona.
Státní překlad Bible používá při bohoslužbách stále mnoho desítek nizozemských farností (především ortodoxně kalvinistických).