Stíhač ponorek
typ lodě určený primárně k vyhledávání a ničení ponorek / From Wikipedia, the free encyclopedia
Stíhač ponorek je malá válečná loď, jejíž plný výtlak nepřesahuje 500 T a která je určena k vyhledávání a ničení ponorek v pobřežních vodách, ale i na otevřeném moři. První stíhače ponorek se objevily během první světové války, když se německé a rakousko-uherské ponorky ukázaly být hrozbou pro námořní plavbu Dohody. Jednalo se o speciálně navržené konstrukce nebo o přestavby plavidel jiného určení. Hranice mezi stíhačem ponorek a jinými kategoriemi (hlídkový člun, dělový člun, korveta, …) nebyla přesně stanovena a vždy spíše záleželo na klasifikaci v rámci každého námořnictva.
Pro vyhledávání ponorek jsou stíhače ponorek vybaveny hydrofony (pasivní), sonarem (aktivní) a od druhé světové války i radarem (pro detekci vynořených ponorek, či nad hladinu vysunutých periskopů a šnorchlů) a směrovým radiozaměřovačem. K ničení ponorek pod hladinou nesly zpočátku jenom hlubinné pumy, které později doplnily i další lodní protiponorkové systémy. Čistě protiponorkovou výzbroj doplňovaly lehké kanóny a kulomety, které bylo možno použít jak k útoku na vynořenou ponorku, tak k protivzdušné obraně.
Po druhé světové válce význam stíhačů ponorek upadal a postupně jsou nahrazovány hlídkovými čluny, korvetami a fregatami.