Svatá říše římská
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Svatá říše římská (latinsky Sacrum Imperium Romanum, německy Heiliges Römisches Reich) je název zaniklého mnohonárodnostního, později velmi volného svazku mnoha politických útvarů, který se rozkládal ve střední Evropě v letech 962–1806. Říše zprvu sestávala ze tří království (tzv. tria regna) německého, italského (od roku 951), arelatského (od roku 1032), kmenových knížectví, českého knížectví a dalších stovek knížectví, vévodství, hrabství, knížecích biskupství, svobodných říšských měst a jiných oblastí. Do roku 1157 se říše označovala jen jako Říše římská, římská říše, tehdy Fridrich I. Barbarossa název pozměnil přídomkem „svatá“. Od 15. století se začal užívat rozšířený název Svatá říše římská národa německého (latinsky Sacrum Romanum Imperium Nationis Germanicæ, německy Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation), ale spíše jen v částech říše s německým obyvatelstvem.
Svatá říše římská Sacrum Romanum Imperium Heiliges Römisches Reich Sacrum Imperium Romanum Nationis Germanicæ Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel |
|||||||
Národnostní složení |
Němci (tj. zemské národy Švábové, Bavoři, Sasové, Braniboři, Rakušané, Slezané a další, jejichž součástí byly i neněmecké národnosti), Italové, Češi (Čechové, Moravané, Slezané, Čeští Němci), Francouzi (Pikarďané, Valoni, Lotrinčané, Alsasané, Burgunďané, Provensálci), Nizozemci (Holanďané, Frísové, Vlámové), Slovinci, Lužičtí Srbové a Poláci (Poláci, Slezané, Kašubové), Židé | ||||||
němčina, latina (hlavní úřední a liturgický jazyk), dolnoněmčina, italština, čeština, francouzština, nizozemština, slovinština, polština | |||||||
| |||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik |
25. prosince 800 – Karel Veliký formálně obnovil císařství na Západě 2. února 962 – Ota I. Veliký ho svou korunovací definitivně upevnil | ||||||
Zánik |
6. srpna 1806 – František II. se vzdal (na nátlak Napoleona) císařského titulu; Říše byla přeměněna v Rýnský spolek | ||||||
{{{Podřízené celky}}} | |||||||
Státní útvary a území | |||||||
Říši roku 962 založil Ota I. Veliký, který tak navázal na starověkou římskou říši a na její obnovení Karlem Velikým roku 800 (karolínská říše). Císaře Svaté říše římské vybírali volitelé, kurfiřti, přesto se některým dynastiím ve středověku dařilo obhájit titul dědičně, byli to zejména Otoni, sálská dynastie, Štaufové a Lucemburkové. Od 15. století se říše stala prakticky dědičnou v dynastii Habsburků a její lotrinské linii, ač dědičně vládly jen v dědičných zemích. Zvolený panovník se musel nechat papežem korunovat na císaře. V 16. století byla povinnost korunovace papežem zrušena.
Říše byla zrušena římským a rakouským císařem Františkem I. v roce 1806 poté, co Napoleon Bonaparte založil Rýnský spolek.