Vladislav Jagellonský
český a uherský král / From Wikipedia, the free encyclopedia
Vladislav Jagellonský (1. března 1456 Krakov – 13. března 1516 Budín) pocházel z Polska, původem z litevského velkoknížecího a polského královského rodu Jagellonců se jménem Władysław Jagiełło, byl králem českým od roku 1471 jako Vladislav II., od roku 1490 markrabětem moravským a králem uherským také jako Vladislav II., maďarsky Ulászló II.[1]
Vladislav Jagellonský | |
---|---|
Český, uherský a chorvatský král | |
Vladislav Jagellonský na malbě z roku 1509 ve Svatováclavské kapli na Pražském hradě. Autorem je Mistr Litoměřického oltáře. | |
Doba vlády | Čechy: 27. května 1471 – 13. března 1516 Uhry: 1490 – 13. března 1516 |
Korunovace | Praha: 22. srpna 1471 Stoličný Bělehrad: 21. září 1490 |
Narození | 1. března 1456 Krakov Polské království Polské království |
Úmrtí | 13. března 1516 (ve věku 60 let) Budín Uhersko Uhersko |
Pohřben | Székesfehérvár |
Předchůdce | Jiří z Poděbrad |
Nástupce | Ludvík Jagellonský |
Manželky | I. Barbora Braniborská (1476–1500) II. Beatrix Neapolská (1491–1500) III. Anna z Foix (1502–1506) |
Potomci | I. Anna Jagellonská II. Ludvík Jagellonský |
Otec | Kazimír IV. Jagellonský |
Matka | Alžběta Habsburská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tradičně bývá hodnocen jako jeden ze slabých českých panovníků, neboť jeho vláda vedla k úpadku královské moci. Králem byl zvolen v 15 letech a po svém předchůdci Jiřím z Poděbrad zdědil složitou politickou situaci, kterou v první polovině jeho vlády provázely střety s papežem podporovaným uherským králem Matyášem Korvínem, po jeho smrti a zisku uherské koruny pak především rychle rostoucí turecká hrozba. Povahou flegmatický Vladislav se snažil o bezkonfliktní a smírné řešení veškerých problémů a sporů. Už současníci si to vykládali jako slabost a mezi panstvem se vžila jeho přezdívka „král Bene“ („král Dobře“). Je ovšem potřeba vyzdvihnout králův přínos k mírovému vývoji zemí, v nichž panoval.
V dynastické politice dosáhl významného úspěchu, když byl po Matyášově smrti zvolen a korunován uherským králem, a to navzdory záměrům krakovského dvora jeho otce Kazimíra IV., prosazujícího Vladislavova bratra Jana Olbrachta. Jeho matkou (zvanou „matka králů“, neboť čtyři její synové se stali králi) byla Alžběta Habsburská, sestra Ladislava Pohrobka s nároky na nástupnictví po něm.