Waldemar Braniborský
braniborský vévoda / From Wikipedia, the free encyclopedia
Waldemar Braniborský, nebo také Waldemar Veliký, (kolem 1280? – 14. srpna 1319 Bärwald) byl braniborský markrabě z jánské větvě rodu Askánců.
Waldemar Braniborský | |
---|---|
Narození | 1281 nebo 1280 |
Úmrtí | 14. srpna 1319 Mieszkowice |
Povolání | vládce |
Choť | Agnes of Brandenburg-Salzwedel[1] |
Rodiče | Konrád I. Braniborský[2] a Konstancie Velkopolská[2] |
Rod | braniborští Askánci |
Příbuzní | Jan IV. Braniborský a Ota VII. Braniborský (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Byl nejmladším synem braniborského markraběte Konráda I. V roce 1309 dokázal sjednotil celé Braniborsko, čímž se zařadil mezi nejmocnější říšská knížata. Patřil mezi největší válečníky své doby. Vedl askánskou expanzi k Baltskému moři i na jih do Míšeňska a Slezska. V ní Waldemar triumfoval roku 1316, když pokořil míšeňského markraběte Fridricha Pokousaného. Aktivně se rovněž zúčastnil severoněmecké politiky, v níž se nejprve spojoval s dánským králem Erikem VI. a vévodou Jindřichem II. Meklenburským. Ti v roce 1314 proti Waldemarovi však vytvořili koalici severoněmeckých knížat, jež Waldemara v roce 1316 porazila, což zmařilo askánskou expanzi na sever.