Walrasovská aukce
From Wikipedia, the free encyclopedia
Walrasovská aukce je dílem švýcarského neoklasického ekonoma z Francie Léona Walrase Marie-Ésprita. Jedná se o jedno z nejstarších schémat obchodování v ekonomické literatuře. Walrasovské principy aukce jsou popsány v díle Základy čisté politické ekonomie z roku 1874. Jedná se o zvláštní typ aukcí, kde se nedraží statky pouze mezi několik nakupujících subjektů, avšak figurují v něm jak subjekty nakupující, tak prodávající a vzájemnou interakcí těchto stran pak dochází k stanovování ceny a výslednému rozdělení statků mezi subjekty. Tento typ aukce vznikl na základě životního díla Walrase teorie všeobecné rovnováhy, při které uplatňoval své matematické pojetí ekonomie.[1] Právě Walras je považován za zakladatele matematické ekonomie a na jeho myšlenkách a matematických modelech Walrasovská aukce stojí. Walras je považován za jednoho ze zakladatelů marginalistické revoluce díky myšlence mezního užitku, na které stojí systém Walrasovské aukce.[2]
Walrasovská aukce tedy místo objektivní nákladové teorie hodnoty využívá subjektivní hodnotu užitečnostní. Důležitým základem pro stvoření Walrasovské aukce pak bylo užití mezních veličin, jakožto mezní užitečnosti. Cílem Walrasovské aukce je dosažení ekonomické rovnováhy tak, aby byla perfektně vyvážena nabídka s poptávkou.Základem Walrasovské aukce je teorie Walrasovské směnné ekonomiky včetně takzvaného procesu takzvaného tápání. Jedná se velmi jednoduchý a velmi specifický model, který je tak určen pro specifické účely.[3]