Wikipedie:Lékařské překlady/Schizophrenia
From Wikipedia, the free encyclopedia
Schizofrenie je duševní porucha charakteristická selháváním myšlenkových procesů a sníženou schopností vnímat emoce a reagovat na ně.[1] Nejběžněji se projevuje sluchovými halucinacemi, paranoidními či bizarními bludy nebo zmatenou řečí a myšlením, a jde ruku v ruce s rozsáhlou sociální či pracovní dysfunkcí. Symptomy se začínají objevovat typicky v rané dospělosti s globální prevalencí přibližně 0,3–0,7 %.[2] Diagnóza je založena na pozorovaném chování a zkušenostech popsaných pacientem.
Wikipedie:Lékařské překlady/Schizophrenia | |
---|---|
Klasifikace | |
MKN-10 | F20 - F29 |
DSM-IV | 295.xx |
MeSH | F03.700.750 |
Genetika, prostředí obklopující jedince v dětství, neurobiologie a psychologické a sociální procesy jsou důležitými faktory podílejícími se na vzniku nemoci; zdá se, že její symptomy způsobují či zhoršují některé rekreační drogy a předepisované léky. Současný výzkum se zaměřuje na roli neurobiologie, ačkoli dosud nebyla zjištěna žádná izolovaná organická příčina. Mnoho možných kombinací symptomů vedlo k zahájení debaty o tom, zda diagnóza představuje jedinou poruchu nebo řadu nespojitých syndromů. Navzdory etymologii výrazu - slovo vzniklo z kořenů řeckých slov skhizein(σχίζειν, "rozštěpit") a phrēn, phren- (φρήν, φρεν-; "mysl") - schizofrenie neimplikuje "rozštěpenou mysl" a není totožná s disociativní poruchou identity (rovněž známou jako "mnohočetná porucha osobnosti" nebo "rozpolcená osobnost"), tedy onemocněním, s nímž je veřejným míněním často zaměňována.[3]
Hlavní způsob léčby představují antipsychotika, která primárně potlačují činnost dopaminových (a někdy serotoninových) receptorů. Psychoterapie a pracovní a sociální rehabilitace jsou při léčbě rovněž důležité. V závažnějších případech, které představují riziko pro dotyčnou osobu i pro ostatní, může být nezbytná nedobrovolná hospitalizace, nicméně pobyt v nemocnici je kratší a méně častý, než tomu bývalo v minulosti.[4]
Má se za to, že porucha postihuje zejména poznávací procesy, obvykle ale rovněž přispívá k chronickým problémům s chováním a emocemi. U osob se schizofrenií je pravděpodobné, že budou trpět (souběžnými) onemocněními, mezi něž patří deprese a úzkostná porucha; míra zneužívání návykových látek u těchto pacientů je téměř 50 %.[5] Mezi obvyklé sociální problémy patří dlouhodobá nezaměstnanost, chudoba a bezdomovectví. Průměrná očekávaná délka života osob se schizofrenií je o 12 až 15 let nižší než u těch, kteří tímto onemocněním netrpí, a to v důsledku významných zdravotních problémů a vyšší četnosti výskytu sebevražd (přibližně 5 %).[2]