Wikipedista:Saltzmann/pískoviště
From Wikipedia, the free encyclopedia
Šablona:Infobox panovník Václav II. (27. září 1271 – 21. června 1305 Staré Město) byl šestý český král a polský král z dynastie Přemyslovců.[pozn. 1]
Narodil se jako nejstarší syn českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty. Po smrti svého otce v bitvě na Moravském poli v roce 1278 se z důvodu Václavovy nedospělosti stal jeho poručníkem Ota V. Braniborský. Ten nedokázal udržet kontrolu nad situací v českých zemích a pro uchování vlivu na dění v zemi, se rozhodl odvézt Václava do Braniborska. Po několika letech zmatků a nejisté politické situace souhlasil s Václavovým návratem zpět do Čech. Teprve dvanáctiletý Václav se tak konečně ujal vlády. Hlavní roli však hrál milenec (a později druhý manžel) Václavovy matky Záviš z Falkenštejna.
Po vymanění se z vlivu svého otčíma a po jeho popravě Václav zahájil expanzi do Polska, kde se mu podařilo získat Malopolsko a také získat do svého vlivu vetšinu Horního Slezska. Po smrti svého tchána Rudolfa habsburského nepodpořil kandidaturu svého švagra Albrechta na římského krále, ale prosadil volbu hraběte Adolfa Nasavského. Po nesplnění očekávání spojených s novým římským králem se Václav podílel na jeho pádu a volbě Albrechta Habsburského. V následujících letech pokračoval Václav v politice územní expanze, když v roce 1300 získal polskou korunu a v následujícím roce pro svého syna Václava III. korunu uherskou. Růst přemyslovské moci vedl k zformování protičeské koalice, v níž kromě římského krále Albrechta stanul i pretendent uherského trůnu Karel Robert z Anjou a soupeř přemyslovské moci v Polsku Vladislav Lokýtek. Na podzim 1304 vtrhla nepřátelská vojska do Čech a oblehla Kutnou Horu. Albrechtovi se nepodařilo Václava strhnout k rozhodující bitvě, a protože se mu nepodařilo Kutnou Horu dobýt, dalo se jeho vojsko s blížící se zimou na ústup. Toto vítězství nedokázal Václav zužitkovat, protože zhoršující se tuberkulóza, která mu již po nějakou dobu činila značné zdravotní potíže, způsobila jeho předčasnou smrt.
Během své vlády se Václav opíral o rozsáhlé nerostné bohatství, zejména stříbro, jež se v té době v Čechách nacházelo. Zavedením pražského groše se podařilo stimulovat hospodářský vývoj a zahraniční obchod, vytvořením nového horního zákoníku Ius regale montanorum se definovala role státu ve vztahu k hornické činnosti. Václav sám byl literárně činný a byl i velkým mecenášem minesangrů.