Barnardova šipka
hvězda na obloze v Souhvězdí Hadonoše známá také pod názvem Barnardova hvězda / From Wikipedia, the free encyclopedia
Barnardova šipka (nebo Barnardova hvězda) je hvězda v souhvězdí Hadonoše, která má ze všech hvězd nejrychlejší vlastní pohyb po obloze: činí 10,34" ročně. Hvězda vzdálená od Země necelých šest světelných let je málo hmotným červeným trpaslíkem spektrální třídy M4 a čtvrtou nejbližší hvězdou od Slunce (po třech hvězdách soustavy Alfa Centauri). Přes svou blízkost se řadí mezi hvězdy jen deváté magnitudy, k jejímu pozorování tedy potřebujete dalekohled. V infračervené oblasti spektra září mnohem více než ve viditelném světle. Rychlost jejího pohybu v roce 1916 změřil astronom Edward Emerson Barnard, na jehož počest byla hvězda pojmenována. Až do té doby se nejrychlejším známým pohybem po obloze vyznačovala Kapteynova hvězda, která se nachází poblíž hvězdy 66 Oph.
Barnardova šipka | |
---|---|
Snímek Barnardovy šipky | |
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
Souhvězdí | Hadonoš (Oph) |
Rektascenze | 17h 57m 48,5s[1] |
Deklinace | +04°41′36″[1] |
Paralaxa | 545,4±0,3[A 1] |
Vzdálenost | 5,98±0,003 ly (1,834±0,001 pc) |
Barevný index (U-B) | +1,74[3] |
Barevný index (B-V) | +1,28[3] |
Zdánlivá hvězdná velikost | +9,54[1] |
Absolutní hvězdná velikost | +13,22[1] |
Vlastní pohyb v rektascenzi | −802,803 mas/rok |
Vlastní pohyb v deklinaci | 10 362,542 mas/rok |
Fyzikální charakteristiky | |
Typ proměnnosti | typu BY Draconis |
Spektrální typ | M4Ve[1] |
Hmotnost | 0,15 až 0,17[4] M☉ |
Poloměr | 0,15[5] až 0,20[4] R☉ |
Zářivý výkon (V) | 0,0004[4] L☉ |
Povrchová teplota | 3134±102[4] K |
Stáří | 10×109[6] |
Rotační perioda | 130,4 dní[7] |
Další označení | |
Bonner Durchmusterung | BD +04°3561a |
2MASS | 2MASS J17574849+0441405 |
Katalog Hipparcos | HIP 87937 |
Tychův katalog | TYC 0425-02502-1 |
Glieseho katalog | Gl 699 |
Synonyma | Barnardova hvězda, Munich 15040, V2500 Ophiuchi |
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Barnardova šipka se především díky své blízkosti a poloze na nebeském rovníku stala předmětem studia mnoha astronomů. V průběhu pozorování zkoumali její vlastnosti a astrometrii; také u ní hledali planety. Přes velmi vysoké stáří Barnardovy šipky se na ní dají pozorovat erupce, je eruptivní proměnnou hvězdou typu UV Ceti.
V roce 1963 přijala řada astronomů domněnku Petera van de Kampa, že objevil odchylku v pohybu Barnardovy šipky, ze které mělo vyplývat, že hvězdu obíhá jedna nebo více planet o hmotnosti Jupitera. Data nezávisle získaná v sedmdesátých letech však žádné odchylky pohybu nepotvrdila, nicméně nevyloučila existenci planet terestrického typu.
Exoplaneta pak byla u Barnardovy šipky objevena v rámci projektu Red Dots v listopadu 2018. Jedná se o chladnou superzemi o hmotnosti nejméně 3,2 Země, která okolo hvězdy obíhá s periodou 233 dní.[8][9]
V době největšího rozšíření domněnky o hypotetických planetách si hvězdu oblíbili autoři science fiction a stala se cílem projektu Daedalus, což byla studie o možnosti vyslání rychlé bezpilotní sondy k blízkým hvězdám.