Božena Němcová
česká spisovatelka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Božena Němcová, rodným jménem Barbora Novotná,[pozn. 2] později Barbora Panklová (4. února 1820 Vídeň?[1][pozn. 3] – 21. ledna 1862 Praha – Nové Město[4]) byla česká spisovatelka národního obrození. Někdy bývá řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, většinou je však umisťována na rozhraní těchto dvou směrů, případně je označována za autorku, která se těmto zařazením vymyká.[5] Lze též uvažovat o souvislostech se sentimentální estetikou biedermeieru.[6] K jejím čtenáři nejoblíbenějším a nejčtenějším dílům patří prózy Babička (1855) a Divá Bára (1856) i její pohádky.[7] Božena Němcová také napsala obrazy ze života.
Božena Němcová | |
---|---|
Božena Němcová, rytina od Jana Vilímka | |
Rodné jméno | Barbora Novotná |
Narození | 4. února 1820 Vídeň[pozn. 1] Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 21. ledna 1862 (ve věku 41 let) Praha – Nové Město Rakouské císařství Rakouské císařství |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Povolání | spisovatelka |
Národnost | česká |
Stát | Rakouské císařství Rakouské císařství |
Vzdělání | základní |
Období | romantismus, realismus, biedermeier |
Žánr | pohádka, povídka, črta, venkovská próza |
Významná díla | Divá Bára, Babička, V zámku a v podzámčí, Chyže pod horami |
Manžel(ka) | Josef Němec |
Děti | Hynek Karel Theodora Jaroslav |
Rodiče | Johann Pankl Terezie Panklová |
Příbuzní | Marie Magdalena Novotná (babička) Kašpar Karel Novotný (strýc) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vzdělání, zejména německé, získala v letech 1830–1833 ve Chvalkovicích, svůj český pravopis zdokonalovala až v dospělosti, během prvního pobytu v Praze.[8] Je spojována s emancipačními snahami ženskými i národními. Svým působením si vydobyla pozici české národní patronky a pomyslné strážkyně národní identity.[9] Kromě literárního díla Boženy Němcové je předmětem zájmu také její soukromí, zejména nešťastné manželství a vztahy s muži, ale také bída, politická perzekuce a zdravotní obtíže, jež vedly k její předčasné smrti.[10] Objevily se rovněž hypotézy o nemanželském původu spisovatelky z milostného vztahu šlechtických rodičů.[11]
Ve 20. století si Němcová udržovala stálou pozornost umělců i badatelů. Ve 30. a 40. letech 20. století se stala múzou avantgardních básníků, mimo jiné Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase.[12] Přínos Němcové pro českou kulturu zdůrazňovaly osobnosti jako František Xaver Šalda nebo Václav Černý. Také komunističtí autoři jako Zdeněk Nejedlý (1927) a Julius Fučík (1940) ji označovali za klíčovou autorku českého národa v 19. století. Fučík ji vnímal jako zakladatelku novodobé české prózy.[13]
Od 50. let byla ovšem interpretace její tvorby zcela podřízena vládnoucí ideologii. Božena Němcová byla prezentována jako předchůdkyně socialistických myšlenek. Její díla, podobně jako spisy Aloise Jiráska a Josefa Kajetána Tyla, byla opakovaně vydávána a propagována prostřednictvím školní výuky, výstav a adaptací.[14] Pozici ve středu českého prozaického kánonu si Němcová udržela i po roce 1989, a její kniha Babička byla v Česku i na začátku třetího tisíciletí vnímána jako povinná školní četba.[15]
Martin C. Putna napsal, že se kolem Němcové vytvořil dvojí mýtus: na jedné straně obraz téměř mariánské ochranitelky národa, na druhé straně „antimýtus“ morálně nekonvenční spisovatelky, s bouřlivým milostným životem a touhou patřit k vyššímu světu.[16]