General Dynamics F-16 Fighting Falcon
americký stíhací letoun / From Wikipedia, the free encyclopedia
F-16 Fighting Falcon je jednomotorový, víceúčelový, stíhací letoun 4. generace, který existuje v jednomístné i dvoumístné verzi. Letoun doplnil stíhací letouny F-15 Eagle, které jsou určené k vybojování vzdušné nadvlády. Dále F-16 Fighting Falcon nahradil předchozí generaci letounů a u evropských letectev většinou F-104 Starfighter.
F-16 Fighting Falcon | |
---|---|
Určení | víceúčelový stíhací letoun |
Původ | USA |
Výrobce | General Dynamics Lockheed Martin |
První let | 20. ledna 1974 (neoficiální)[1] 2. února 1974 (oficiální)[1] |
Zařazeno | 17. srpna 1978 |
Charakter | Ve službě |
Uživatel | USAF |
Výroba | 1973–dosud |
Vyrobeno kusů | více než 4 500 ks |
Cena za kus | 18,8 mil. $ v roce 1998 |
Varianty | General Dynamics F-16XL Mitsubishi F-2 |
Další vývoj | General Dynamics X-62 VISTA |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přístrojové vybavení letounu umožňuje útoky na cíle bez ohledu na denní či noční dobu, nebo počasí. Konstruktéři F-16 vycházeli z nejnovějších poznatků aerodynamiky (v době vývoje, tedy konec šedesátých, začátek sedmdesátých let 20. století) i z předchozích typů, jako F-15 nebo F-111. Redukce velikosti a váhy stroje, jeho kupní ceny a ceny příslušenství nevedla nijak k redukci jeho síly. F-16 snese přetížení až 9 G při plné palivové nádrži, čímž předčil schopnosti zavedených stíhačů (v době zavedení do výzbroje, dnes to zvládne každé stíhací letadlo). Avionika letounu obsahuje vysoce přesný inerciální navigační systém, počítač předávající informace pilotovi, rádia v pásmech UHF i VHF a systém přistání. Pilot má rovněž k dispozici radarový výstražný systém (RWR) a elektronické rušení průzkumných i zbraňových systémů nepřítele.
Prototyp letounu vzlétl v roce 1974. Pohon zajišťuje jeden proudový motor Pratt & Whitney F100 s tahem 110 kN.[zdroj?] Výzbroj tvoří řízené a neřízené střely a pumy do hmotnosti 9 t nesené na vnějších závěsnících a kanon M61 Vulcan ráže 20 mm integrovaný v trupu letounu. Letoun je vybaven elektroimpulzním řízením (Fly-by-Wire) s ovládáním joystickem na pravé straně kabiny pilota.
Výroba těchto velmi rozšířených bojových strojů pokračuje (od roku 1993) pod novou hlavičkou výrobce jako Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon i poté, co General Dynamics svoji výrobu letadel prodal firmě Lockheed Martin. Původní verze letadla má označení A (jednomístné) a B (dvoumístné), modernizovaná varianta je analogicky značena C nebo D. Letoun F-16 je neoficiálně přezdíván „Viper“.[2] K roku 2015 jde o světově nejpočetnější letadlo s pevnými nosnými plochami ve vojenské službě.[3]