Heike Kamerlingh Onnes
nizozemský fyzik (1853-1926) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Heike Kamerlingh Onnes (21. září 1853, Groningen – 21. února 1926, Leiden) byl nizozemský fyzik a objevitel supravodivosti. Za výzkum v oblasti nízkých teplot obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za fyziku.[2]
Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Heike Kamerlingh Onnes | |
---|---|
Narození | 21. září 1853 Groningen |
Úmrtí | 21. února 1926 (ve věku 72 let) Leiden |
Místo pohřbení | Kerkhof Dorpskerk Voorschoten |
Alma mater | Rijksuniversiteit Groningen (od 1870) Univerzita Heidelberg (1871–1873) |
Povolání | fyzik, vynálezce, profesor, vysokoškolský učitel a vědec |
Zaměstnavatel | Univerzita v Leidenu (1882–1924) |
Ocenění | Matteucciho medaile (1910) Rumfordova medaile (1912) Nobelova cena za fyziku (1913) Franklinova medaile (1915) zahraniční člen Královské společnosti (1916) |
Choť | Maria Adriana Wilhelmina Elisabeth Bijleveld |
Děti | Albert Kamerlingh Onnes[1] |
Rodiče | Harm Kamerlingh Onnes[1] a Anna Gerdina Coers[1] |
Příbuzní | Menso Kamerlingh Onnes a Jenny Kamerlingh Onnes (sourozenci) Heike Maarten Albert Kamerlingh Onnes[1] (vnuk) |
Funkce | rector magnificus of Leiden University |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít