Kliment de Dithmaria
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kliment de Dithmaria OFM, též de Diethmaria nebo Clemens de Ditmaria, v starší františkánské historiografii někdy zvaný Kliment Bimarský[1] byl německý františkán působící v 2. polovině 15. století v Čechách. Latinský přídomek původu „de Dithmaria“ byl řádovou historiografií vysvětlován jako z Dětmarovic (lat. Dithmarvilla). Pocházel však z oblasti Dithmarschen v Holštýnsku[2] a česky by mohl být nazýván Kliment z Dithmarschen. Byl tedy původem a zřejmě i jazykem Němec, šlechtického původu a obzvláště vynikal znalostí klasických jazyků.[3][4]
Kliment de Dithmaria OFM | |
---|---|
kněz | |
Zasvěcený život | |
Institut | františkáni |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Místo narození | Dithmarschen, Holštýnsko |
Datum úmrtí | leden 1486 nebo 1487 |
Místo úmrtí | Brno nebo Jawor |
Národnost | německá |
Povolání | katolický kněz a teolog |
Alma mater | Lipská univerzita |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stal se mistrem svobodných umění v Lipsku, kde roku 1452 s dalšími 60 studenty vstoupil pod vlivem kázání sv. Jana Kapistrána do františkánského řádu. Získal akademickou hodnost magistra teologie.[5] Noviciát strávil ve Vratislavi, poté převeden do Vídně, kde byl vícekrát klášterním představeným (kvardiánem). Po rozdělení středoevropské františkánské provincie roku 1479 přešel do české provincie,[6] nejspíš do Brna a po založení kláštera v Jindřichově Hradci okolo roku 1460 tam. Na založení hradeckého kláštera se zřejmě podílel a působil v něm jako kvardián okolo r. 1460[7] (někdy uváděn jako brněnský kvardián ca 1470-80[8]). V roce 1486 se vrací do Brna, rovněž jako klášterní představený. Údaje o Klimentově úmrtí se rozcházejí. Podle pozdějších řádových dějin Bernarda Sanniga zemřel v Brně 25. ledna 1487 během moru, podle jistého řádového nekrologia tamtéž 15. ledna 1486.[9] Řádový barokní historik Severin Vrbčanský uvádí úmrtí v slezském Jaworu.[10]
Podle řádových pramenů, zřejmě nekrologia, měl být „velmi výmluvný posel slova Božího a velmi ostrý pronásledovatel kacířů“.[11] Františkánská historiografie jej od 17. století až do moderní doby ztotožňovala s Klimentem Bosákem, rovněž [kazatel]em v Jindřichově Hradci a autorem textů duchovních písní, šlo však o dvě odlišné osobnosti.[12]