Mezinárodní vztahy
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mezinárodní vztahy (MV) jsou sociálněvědná politologická disciplína, která zkoumá společenské jevy odehrávající se v rámci mezinárodního systému. Oblast studia zahrnuje roli národních států, mezinárodních organizací, nevládních organizací, nadnárodních korporací, jednotlivců a dalších aktérů, jejichž akce mohou mít mezinárodní dopad. Mezinárodní vztahy jsou oblastí akademického výzkumu a veřejné sféry.
Disciplína vychází z politologie, nicméně prolíná se také s ekonomií, historií, mezinárodním právem, geografií, sociologií apod. Její historie sahá k antickým tradicím. Za významné zdroje současné disciplíny mezinárodních vztahů se považují Thúkydidés, Niccolò Machiavelli, Hugo Grotius, Thomas Hobbes, Immanuel Kant a další.
Disciplína disponuje významnou teoretickou tradicí, a i v současnosti se vedou spory o základních ontologických a epistemologických podmínkách fungování mezinárodních vztahů. Tradiční (pozitivistické) teorie mezinárodních vztahů čítají realismus, liberalismus a Marxismus, ty současné, post-positivistické, potom sociální konstruktivismus, post-strukturalismus či neomarxismus. Liší se ve vnímání příčiny fungování mezinárodního systému, dominujících aktérů a podoby vztahů mezi nimi. Tradiční teorie věří v existenci objektivních pravidel ve společnosti a pokouší se vysvětlit mezinárodní vztahy skrze odhalování skrytých zákonitostí mezinárodního systému. Současné teorie existenci objektivních zákonů rozporují. Zaměřují se více na kontext vytváření politiky, vnáší do něj opomíjené aktéry a témata, a rozšiřují paletu metodologií i analytických přístupů[1].
V 20. století proběhly tři důležité konflikty, které formovaly systém mezinárodních vztahů; šlo o první a druhou světovou válku a studenou válku.