Nástrojová ocel
druh oceli / From Wikipedia, the free encyclopedia
Nástrojové oceli představují skupinu ocelí, jež jsou používány k výrobě nástrojů. Hlavními požadavky na tyto oceli jsou odolnost povrchu nástroje v místě intenzivního kontaktu se zpracovávaným materiálem a pevnost tělesa, které musí přenášet technologické zatížení. Těchto vlastností se dosahuje příslušným tepelným zpracováním.
Pojem nástrojová ocel můžeme chápat buď jako
1.) Ocel ve smyslu hutních standardů, což jsou dle ČSN 42 0002 oceli třídy 19, (tj. ČSN 41 9...)
které dělíme na:
- oceli uhlíkové
což jsou oceli 19 0.. až 19 2.., kde druhé dvojčíslí určuje obsah uhlíku (19 00. – 0,05 %, až 19 29. – nad 1,45 %) - oceli legované
což jsou oceli 19 3.. až 19 7.., kde třetí číslice určuje přísadovou skupinu (kombinaci legur) - oceli rychlořezné
což jsou oceli 19 8..
nebo:
2.) Kromě výše uvedených ocelí ČSN 41 9... sem můžeme řadit některé konstrukční oceli (uhlíkové i slitinové) řazené do tříd 12 až 17, jejichž vlastnosti zaručené výrobcem splňují konkrétní požadavky.[1]