Polní zbrojmistr
vojenská hodnost / From Wikipedia, the free encyclopedia
Polní zbrojmistr (Feldzeugmeister, zkratka FZM) byla vojenská hodnost užívaná v různých evropských armádách. Historicky se vyvinula z postu velitele dělostřelectva (mistr zbroje). V císařské armádě byl titul polního zbrojmistra s určením pozice ve vojenské hierarchii udělován od třicetileté války. Příležitostně byl do 18. století udělován i titul Generální polní zbrojmistr (Generalfeldzeugmeister, GFZM), tato hodnost byla ale užívána sporadicky v řadách příslušníků rodin vládnoucích německých knížat. V rakouské a rakousko-uherské armádě byl polní zbrojmistr prakticky až do rozpadu monarchie druhou nejvyšší hodností, stál hierarchicky mezi polním maršálem a polním podmaršálkem. Na stejné úrovni jako polní zbrojmistr byli generálové dalších zbraní (generál kavalérie, generál pěchoty) a admirál c.k. námořnictva.[1] Hodnostně byl polní zbrojmistr označen třemi stříbrnými hvězdami na zlatě vyšívaném prýmku. Měl nárok na oslovení Excelence a v 19. a 20. století mu příslušela třetí platová stupnice c.k. armády (plat 8 400 zlatých ročně).[2] K poklesu významu hodnosti polního zbrojmistra došlo za první světové války, kdy byla v roce 1915 ustavena nadřízená hodnost generálplukovníka. Ještě do roku 1918 bylo ale jmenováno několik polních zbrojmistrů, historicky posledním nositelem hodnosti byl hrabě Johann Ulrich von Salis-Seewis (1862-1940), který byl na polního zbrojmistra povýšen 1. listopadu 1918.
V české literatuře se do češtiny překládá jako generální polní zbrojmistr britská hodnost Master General of the Ordnance, což však nebyla vojenská hodnost, ale úřad ve vládě existující od poloviny 16. století do roku 1855, kdy bylo zřízeno ministerstvo války.