Práh chudoby
From Wikipedia, the free encyclopedia
Práh chudoby, hranice chudoby či linie chudoby je nejnižší výše příjmu, který je ještě považován za dostatečný v určité zemi.[1] V praxi, stejně jako definice chudoby, je obvyklá nebo oficiální přijímaná hranice chudoby mnohem vyšší ve vyspělých zemích než v rozvojových zemích.[2][3]
Mezinárodní práh chudoby byl v minulosti přibližně 1 USD na den.[4] V roce 2008 zvýšila Světová banka práh chudoby na 1,25 USD na den, založený na paritě kupní síly z roku 2005.[5]
Práh chudoby se obvykle určuje vypočítáním celkové ceny všech nezbytných prostředků, které průměrná dospělá osoba spotřebuje za jeden rok.[6] Nejvyšší z těchto výdajů jsou obvykle náklady na bydlení, proto ekonomové vždy věnovali část své pozornosti realitnímu trhu, který měl velký vliv na výši hranice chudoby.
Mezi individuální faktory mající vliv na výši hranice chudoby se obvykle počítají situace, jako například jestli je osoba rodič, staršího věku, dítě, rodinný stav atd. Práh chudoby může být upravován každý rok.
V Evropské unii se práh chudoby podle Eurostatu stanovuje na úroveň 60 % mediánu příjmů v dané společnosti (medián je střední hodnota, tzn. 50 % příjmů je vyšší a 50 % příjmů nižší). Podle OECD je to 50 % mediánu.
V roce 2010 byla hranice chudoby v České republice pro jednotlivce stanovena na měsíční příjem netto do 10 422 (ročně 125 067 Kč) a žilo pod ní 936,4 tisíc osob. Jestliže osoba žije pod hranicí chudoby, mluvíme o tom, že je ohrožena příjmovou chudobou. Čtyřčlenná rodina (dvě děti do 14 let) je v České republice "chudá", pokud jejich měsíční příjem nedosahuje do 21 889 Kč (ročně 262 668 Kč), je v Lucembursku, když má měsíční příjem do 94 740 Kč (ročně 1 136 880 Kč), v Rumunsku pouze do 5 879 Kč (ročně 70 548 Kč). Hranice "chudoby" v Lucembursku je tedy 16,1krát vyšší než v Rumunsku.[7][8]