Semitské jazyky
samostatná podskupina afroasijských jazyků / From Wikipedia, the free encyclopedia
Semitské jazyky je samostatná podskupina afroasijských jazyků.[1] Z jazykového hlediska je celkem přesně vymezena a zahrnuje živé i mrtvé jazyky. V semitských jazycích význam slova nesou souhlásky (souhláskový kořen) a proto zpravidla používají písma, ve kterých se zaznamenávají pouze souhlásky (arabské písmo, hebrejské písmo), samohlásky se doplňují až při čtení (vokalizace písem).
Semitské jazyky | |
---|---|
Přibližné rozšíření | |
Rozšíření | severní Afrika, Africký roh, Blízký východ, Malta |
Počet mluvčích | více než 467 milionů |
Klasifikace | Afroasijské jazyky |
ISO 639-2 | sem |
Dělení | |
|
Název semitský pochází ze jména Šém, což byl podle bible jeden ze tří synů Noemových.[2] Z Noeho, jednoho z osmi přeživších lidského rodu biblické potopy, vzešli podle tohoto vyprávění všichni lidé, dělící se do tří skupin: Šém je praotcem Semitů, Cham praotcem Hamitů a Jafet praotcem těch, které dnes obecně označujeme obvykle jako Indoevropany. Poprvé tento termín použil pro jazyky spřízněné s hebrejštinou Ludwig Schlözer v Eichhornově Repertoriu.[3]